Marcela Pittermannová, dramaturgyně stojící za Třemi oříšky pro Popelku, Pannou a netvorem či Malou mořskou vílou, zemřela 4. května 2026 ve věku 93 let.
Její jméno většina diváků nikdy neviděla na plakátu. Přesto stačí vyjmenovat pět titulů z její filmografie a každý Čech si uvědomí, že bez Marcely Pittermannové by jeho dětství na obrazovce vypadalo jinak. Tři oříšky pro Popelku, Pan Tau, Dívka na koštěti, Páni kluci, Deváté srdce – to všechno prošlo jejíma rukama. Smrt oznámilo v úterý 5. května Filmové centrum České televize na Facebooku, odkud zprávu převzala česká média.
Kdo byla Marcela Pittermannová
Narodila se 3. března 1933 v Písku, maturovala v Českých Budějovicích a vystudovala češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později doplněné postgraduální estetikou. Na Barrandov nastoupila v roce 1961 jako řadová dramaturgyně. V praxi to znamenalo vybírat náměty, připomínkovat scénáře, vyjednávat mezi autory, režiséry a studiovou byrokracií – být tím neviditelným pojivem, bez kterého se projekt nedostane z papíru na plátno.
Od roku 1984 vedla dětskou tvůrčí skupinu Filmového studia Barrandov. Tím získala rozhodovací moc nad celým portfoliem dětských a pohádkových projektů, neurčovala jen podobu jednoho filmu, ale směřování celého žánru v rámci studia. Po privatizaci Barrandova v roce 1991 odešla k nezávislým producentům, překládala a spolupracovala s Národním filmovým archivem na pamětnických rozhovorech.
Filmografie, kterou zná každý
Rozlišit přesnou roli u jednotlivých titulů není triviální. U některých filmů byla přímo dramaturgyní zapsanou v titulcích, u jiných šlo o vedení tvůrčí skupiny, v jejímž rámci projekt vznikl. Doložitelně je její podpis spojen s těmito tituly:
- Tři oříšky pro Popelku (1973) – dramaturgie
- Pan Tau – filmy i seriálové řady – dramaturgie
- Dívka na koštěti (1971) – dramaturgie
- Páni kluci (1975) – dramaturgie
- Malá mořská víla (1976) – dramaturgie
- Panna a netvor (1978) – dramaturgie
- Deváté srdce (1979) – dramaturgie
- Chobotnice z II. patra (1986) – tvůrčí skupina
- Princezna ze mlejna (1994) – dramaturgická spolupráce
U pozdějších titulů jako Čertí brko nebo Hořící keř figurovala v různých dramaturgických a konzultačních rolích. Její poslední dohledatelné kredity v databázi Filmového přehledu sahají do let 2013–2021.
Proč „legenda“ není prázdné slovo
Označení má institucionální oporu. V roce 1998 obdržela Zlatý střevíček za celoživotní přínos dětskému filmu. V roce 2022 ji Ministerstvo kultury ocenilo s formulací, že tvorbu pro děti a mládež pozvedla na „mezinárodní a nadčasovou úroveň“. A v roce 2023 převzala Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.
Akademická reflexe její práce existuje také. Cambridge University Press jí věnovala celou kapitolu v knize o Barrandovu, kde autoři Pavel Skopal a Michal Šašek popisují barrandovského dramaturga jako prostředníka, patrona i klienta zároveň a Pittermannovou jako exemplární případ této role.
Temnější pohádky, které se nebály děti vystrašit
Její stopa není jen o laskavých příbězích s happy endem. Spolupráce s Jurajem Herzem na Panně a netvorovi a Devátém srdci ukázala linii české pohádky, která pracovala s temnotou, melancholií a žánrovým rizikem. V rozhovoru pro Národní filmový archiv Herz popisoval, jak právě dramaturgická podpora umožnila vzniknout filmům, které se vymykaly představě o tom, jak má dětský film vypadat. Vedle Vorlíčkových komedií a Hofmanových fantazií tak Pittermannová držela prostor i pro poetiku, která děti brala vážně, včetně jejich schopnosti snést strach.
Kde si její pohádky dnes pustit
Paradoxně to není snadné. Česká televize u Tří oříšků pro Popelku i Dívky na koštěti uvádí, že nemá práva k online přehrání. Deváté srdce figuruje v kurátorském výběru platformy DAFilms, ale samotný film je momentálně nedostupný. Diváci se tak k většině jejích titulů dostanou hlavně přes televizní reprízy, což možná vysvětluje, proč jsou vánoční a prázdninové reprízové bloky ČT stále tak sledované.
Marcela Pittermannová patřila ke generaci, která vedle Oty Hofmana, Václava Vorlíčka nebo Věry Plívové-Šimkové vybudovala českou pohádkovou tradici jako vývozní artikl i domácí rituál. Její jméno neviselo na marquee kin. Viselo v titulcích, a teď už jen ve filmech, které zůstávají.
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 3052
