Po třech letech, kdy spolu strávili každou volnou chvilku, každý volný okamžik, kdy si Tereza myslela, že jejich láska je skutečná a opravdu hory přenese, ji opustil v tom nejhorším možném momentě. Když se dozvěděl, že je těhotná, ani se neohlédl a byl pryč. A ona se, i přes všechny překážky, rozhodla si dítě nechat, bojovat, a teď, po dlouhé době, píše vzkaz muži, který ji opustil a který jí prý dal ten nejkrásnější dárek, co mohl.
Začátky
Byli na vysoké, tak se potkali. Na nějakém bláznivém večírku, který nebyl ani první a ani poslední a trval od večera do rána. Byli skoro ještě děti, které se parádily jako dospělí. Ovšem ona věřila, že jejich vztah je skutečný, pevný a nezlomný.
Když zjistila, že je těhotná, myslela, že spolu vše zvládnou a překonají. Ale on se bez myšlení a ve slepé panice sebral, odešel, a ona ho už nikdy neviděla. V prvních měsících těhotenství a mateřství ho za to nenáviděla. Za to, že ji opustil a nechal s dítětem.
Ovšem časem zjistila, že jí dal něco, co by nikde jinde nezískala – krásou dceru a životní lekci.
Pokrok času
Nyní tato silná žena vzkazuje otci svého dítěte – „Děkuju. Děkuju, že jsi odešel zrovna v té chvíli a už ses nevrátil.“ Ovšem to není jediné, za co mu děkuje. Děkuje mu i za životní lekce, které se mohla naučit jedině sama, a jedině s dítětem.
„Děkuju, že:
- Jsi mě naučil, že džus chutná lépe než whiskey s kolou.
- Že smích mé dcery je drahocennější než hudba jakékoliv kapely.
- Že vstávat kvůli pláči dítěte je lepší než probouzet se s kocovinou.
Děkuju, že jsi mi dal ten nejkrásnější dárek – mou dceru. Nevím, jestli se k tobě můj vzkaz dostane, a je mi to jedno, protože já i má dcera jsme šťastné a to stačí.“
Tato silná zpráva je pro všechny svobodné rodiče samoživitele, ale i pro páry a rodiny jako celek. Vaše dítě a rodina je poklad a životní lekce, kterou nikde jinde nezískáte. Držte se jí, oceňujte ji, mějte ji na paměti, a hlavně ji milujte.
