Mohla jít ke své velké lásce, ale zůstala se svým nemocným manželem. Dodnes toho lituje

Příběh o nenaplněné lásce zaslala do redakce dne 14. dubna 2023 čtenářka paní Jana Petříčková (62 let). Po mnoha letech ji znovu kontaktoval Miroslav, její studentská láska. V mládí se s ním za dramatických okolností rozešla, teď jí však nabízel druhou šanci na krásný vztah. Paní Jana ho ale opět odmítla. Možná vám tento příběh připomene hlavní motiv filmu Madisonské mosty, kde hrdiny potkala skutečná láska až v pozdním věku.

Studentská láska na dálku

„S Mirkem jsme se potkali, když jsem začínala studovat na vysoké škole. On byl o pár let starší a byl to velice úspěšný student. Při psaní diplomové práce mu tehdy nabídli stipendium na studium v zahraničí, což byla v té době naprosto vzácná věc. Řekl, že se ke mně po studiu vrátí, že tuhle šanci nemůže promarnit. Na jednu stranu jsem to chápala, na druhou stranu to byla velice těžká situace. Nebyly mobilní telefon ani internet. Byli jsme odkázáni jen na psaní dopisů bez jakéhokoliv kontaktu.

Po dvou letech, když se měl vrátit zpět do Čech, mu ovšem nabídli, aby zůstal na zahraniční univerzitě jako vědecko-výzkumný pracovník. Prosil mě, abych za ním emigrovala, že je to šance pro nás dva, jak začít skvělý a báječný život. Jenomže já se utéct do cizí země bez své rodiny bála. Cítila jsem se zoufalá, opuštěná a nevěděla jsem, co dělat.

Našla jiného muže, ale nezamilovala se do něj

Krátce před promocí jsem potkala svého budoucího manžela Zdeňka. Tehdy se říkalo, že když si dívka nenajde manžela před maturitou, stane se z ní stará panna. A já už jsem v té době měla na tehdejší poměry vysoký věk. Zdeněk se do mě zamiloval, byl starostlivý, spolehlivý a hlavně – byl tady v České republice. Docela se mi líbil, ale o nějaké hluboké lásce z mé strany se nedalo hovořit ani náhodou. Krátce po seznámení jsme se skutečně vzali a záhy nato se nám narodily dvě děti.

iZdroj fotografie: Pixabay

Ale na Mirka jsem nikdy nepřestala myslet. On byl ten, komu patřilo celé mé srdce, nemohla jsem na něj zapomenout. Zdeňka jsem v podstatě každý den v mysli podváděla. Ale byla jsem mu dobrou manželkou, starala jsem se o něho, a i Zdeněk se ke mně choval velmi laskavě. V žádném případě se ale nemohl rovnat Mirkovi. A po mnoha letech, když už děti byly dospělé, mě Mirek kontaktoval. Byla jsem úplně v šoku. Řekl mi, že mě stále miluje a že na mě nemůže zapomenout – v podstatě to samé, co jsem cítila já. Že se rozvedl a že chce, abych žila s ním.

Druhou šanci ale nevyužila

V té době Zdeněk prodělal svůj první infarkt a hodně se změnil. Stal se bázlivým hypochondrem, který si na vše stěžoval a neustále hledal příznaky nemocí. Život s ním už nebyl jednoduchý. Ale já měla opět strach – tentokrát jsem se bála porušit závazek, který jsem dala manželovi, že s ním zůstanu v nemoci i ve zdraví, v dobrém i zlém. A tak jsem se opět rozhodla Mirka odmítnout, přestože naléhal. A dál jsem žila život s mužem, kterého jsem nemilovala.

Po několika letech Zdeněk opět onemocněl. Čekalo nás kolečko nemocnic, rehabilitací a domácí péče na lůžku. Druhý infarkt už nepřežil a krátce po něm zemřel. A já jsem zůstala sama. Myslím na to, jak jsem promarnila svoji druhou šanci, že jsem nyní mohla být šťastná s mužem, kterého jsem milovala celý život. V té době jsem ještě nebyla tak stará a měla jsem spoustu let před sebou. A kdy jindy jsem si mohla dovolit zachovat se jako blázen a žít konečně svůj sen o štěstí? Ale čas nelze vzít zpátky.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nikdy nepřestala litovat

O Mirkovi vím, že zůstal v zahraničí a našel si o mnoho let mladší partnerku. Mají spolu malou holčičku, kterou pojmenovali Janička. Já jsem zůstala se svým manželem až do konce jeho dní. Ale udělala jsem správnou věc? Sama nevím, protože není dne, kdy bych tohoto rozhodnutí nelitovala. Ale mohla bych být šťastná, pokud bych opustila svého nemocného manžela?“