Porod je sice nesmírně přirozená věc, ale každý, kdo si jím prošel, potvrdí, že rozhodně není příjemná. Souvisí s ním mnoho bolesti a různorodých pocitů, které se postupně střídají. Dámský Deník zjistil, že asi polovina žen v očekávání se na tento okamžik těší a bere jej jako zvládnutelnou událost, zatímco asi třetina z nich se jej obává.

Studená sprcha v průběhu porodu

A pak je ještě třetí skupina žen, které trpí tokofobií. Jedná se o panický strach z těhotenství a porodu, kterým například v USA trpí až 62 % žen, jak informují Novinky. V České republice a v Evropě se podle zjištění redakce webu Dámský Deník týká asi 10 % žen. Mohou se například bát i porodu mrtvého dítěte, jak i Dámský Deník psal. Paní Markéta ale nic takového neměla. Patřila do první skupiny žen a na porod se velmi těšila, protože věří, že dítě rodinu spojí a semkne.

Lékaři se báli dotknout těhotné maminky, jenž byla přijata do porodnice. S takovým případem se nikdy předtím nesetkali

iZdroj fotografie: Pexels

„S Michalem jsme se na Vilémka moc těšili. V době těhotenství pro mě dělal první poslední, staral se o mě jako o křehkou panenku. Bylo to tak krásné období, kdy jsem cítila jeho podporu a štěstí. To vše ale skončilo u porodu. Já jsem člověk, který si jen málokdy stěžuje, i když jsem třeba nemocná, trpím vnitřně. A Michal tuto mou stránku nikdy nepoznal, tedy až do chvíle, kdy mi začaly kontrakce,“ popisuje Markéta.

Večeře vše změnila

„Bolelo to. Hodně. Prostě jako porod, a tak jsem dávala průchod svým citům a emocím. Přišlo mi to přirozené a ohromilo mě, když mě Michal začal okřikovat, abych tak neřvala. Byla jsem v šoku. Úplně mi zkazil dojem z porodu, nicméně vše proběhlo dobře. Dál jsme o tom nemluvili, ale ve mně to pořád zůstávalo,“ popisuje pro Dámský Deník žena. Muži u porodu být mohou, ale nemusí. Ještě před rokem 1984 tuto volbu vůbec neměli, připomíná Šance Dětem.

34letý táta chtěl být u porodu své ženy. Nakonec je to pro něj jeden z nejhorších zážitků, který si bude pamatovat do konce života

iZdroj fotografie: Pexels

„Zklamal mě ve chvíli, kdy jsem jej nejvíce potřebovala. Po šestinedělí jsem pozvala své sestry, a když přišla vhodná chvíle, poprosila jsem je, aby nám vyprávěly o svých porodech. Obě vyzdvihovaly právě podporu svých manželů – a já jsem viděla, jak je Michal bedlivě poslouchá. A stydí se, protože on tam pro mě nebyl. Když všichni odešli, upřímně se mi omluvil. Jen doufám, že u příštího porodu, pokud k němu dojde, mi bude opravdovou podporou. Takovou, kterou každá žena od milujícího manžela očekává a potřebuje,“ řekla Markéta.