„Stydím se jít na pláž. Závidím ženám, které si o sobě myslí, že jsou tlusté,“ píše žena, jež má problém s podváhou

Čtenářka se v dopise svěřila s komplexem, který má kvůli své hubené postavě. Závidí jiným ženám jejich oplácanost a spokojenost se svým tělem.

Zoufalá žena i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

S příchodem léta opět přibývá žen s depresemi, které mají komplex ze své postavy. Jelikož je velké teplo, musí, ač nechtějí, odhalit svá těla. A co teprve na koupalištích či plážích, kde je třeba, aby se svlékly do plavek. Některé ženy jsou však se svým vzhledem smířené, milují se takové, jaké jsou, a rozhodně si ze své postavy nedělají těžkou hlavu. A právě takovým závidí naše čtenářka, která se v dopise svěřila se svým trápením.

Nenávidí svou hubenou postavu

Slečna Eliška Záhorská je pětadvacetiletá žena, která ale dle svých slovy vypadá na patnáct let. Již od dětství je velmi hubená. Když byla malá, prošla s ní maminka kolečko mezi lékaři, kteří jí nakonec diagnostikovali tzv. vrozenou hubenost. Už v pubertě záviděla svým spolužačkám, jež se chlubily svým poprsím a prvními podprsenkami. Ona totiž byla stále plochá jako deska, a to jí zůstalo dodnes. Často byla i kvůli své vyzáblosti terčem posměchu. Přemýšlela nad plastikou prsů, ale nemá na to peníze, navíc by to jistě vypadalo spíše komicky a jako pěst na oko.

„Vím, že hubenost je v dnešní době žádaná, ale já svou postavu nesnáším. Pokud si tedy myslíte, že komplex mají jen baculky, jste na omylu,“ svěřuje se v dopise slečna Záhorská. Nenávidí svůj odraz v zrcadle i to, že na ní visí i ty nejmenší velikosti oděvů jako na ramínku. Miluje zimu, protože se obléká do několika vrstev oblečení a kupuje si objemné péřové bundy. Do kozaček si obléká i troje punčochy, aby její nohy nevypadaly jako násady na košťata. S přicházejícím létem však opět upadá do depresí.

S příchodem léta nastupuje její deprese

Je to pro ni hrozně dramatická část roku. V každých šatech na ramínka totiž vypadá dle svých slov hrozně. Nosí jen objemné tuniky, sukně až na zem a vždy musí mít několik vrstev oblečení, jinak se cítí špatně. Obléknout se do plavek a ukázat se v nich na veřejnosti je pro ni nejhorší. Možná je to jen její dojem, ale neustále cítí lítostivé pohledy ostatních, jistě si myslí, že je nějak vážně nemocná.

„Napíšu to tedy krátce – závidím ženám, které si o sobě myslí, že jsou tlusté,“ popisuje své pocity slečna Záhorská. Samozřejmě by nechtěla být obézní, ale ráda by si vyměnila postavu s kteroukoli ženou, co si myslí, že je oplácaná. Zároveň závidí ženám, které dokázaly přijmou to, jak vypadají, a cítí se ve svém těle dobře. Ráda by pocítila totéž, ale je to pro ni velmi těžké. Nemá ani přítele a představa, že by se měla svléknout před cizím člověkem, ji naprosto děsí.

Co byste slečně Záhorské poradili?

Diskuze Vstoupit do diskuze
80 lidí právě čte
Zobrazit další články