Zeman přirovnal Ústavní soud k útočníkovi na stát. Jedna věta z jeho vyjádření vyčnívá nad všemi ostatními

Dva dny po tom, co Ústavní soud přikázal vládě zajistit prezidentu Pavlovi účast na summitu NATO v Ankaře, zveřejnil Zeman na Facebooku příspěvek, který překročil běžnou politickou polemiku. Neútočil jen na konkrétní rozhodnutí. Tvrdil, že soud přepisuje ústavní pořádek. Klíčová formulace zní: „Jeho výsledkem může být faktická změna dělby moci ve státě bez odpovídající změny Ústavy a bez ohledu na vůli lidu.“ Právě tahle věta mění celý spor z debaty o jedné cestě do Ankary v otázku, kdo smí definovat hranice moci v Česku.

Co Ústavní soud skutečně rozhodl

Chronologie je důležitá, protože odhaluje tempo, které Zeman zpochybňuje. Prezident Pavel podal kompetenční žalobu a návrh na předběžné opatření večer 22. června 2026, ve stejný den, kdy vláda schválila delegaci na summit NATO bez něj. Ústavní soud vydal předběžné opatření už 24. června. Důvod rychlosti? Lhůta pro notifikaci delegace NATO končila 26. června a po summitu 7.–8. července by rozhodnutí ztratilo smysl.

Opatření vládě, ministrovi zahraničí a ministerstvu uložilo tři věci: bezodkladně oznámit NATO, že prezident je součástí delegace, zajistit mu i doprovodu akreditaci a zdržet se kroků, které by jeho účast komplikovaly. Soud přitom výslovně zdůraznil, že jde o dočasný procesní krok, nikoli o rozhodnutí ve věci samé. Konečný nález očekává v řádu měsíců.

Zemanův útok ve dvou vlnách

Zeman nezačal až facebookovým příspěvkem z 26. června. Už 24. června, ještě před vydáním předběžného opatření, na křtu reedice své knihy zpochybnil nestrannost soudu. Argument: třináct z patnácti ústavních soudců jmenoval Petr Pavel, a soud proto „může být podjatý“.

O dva dny později přitvrdil. Slovo „útok“ je silné, ale samo o sobě patří do Zemanova standardního repertoáru. Už v roce 2009 tvrdil, že Ústavní soud „nemá právo“ posuzovat ústavní zákony. V únoru 2021 varoval soudce, že jejich zásah do volebního zákona může vést k „destabilizaci ústavního systému“ a „neřešitelné ústavní krizi“. Co je nové, je spojení tří motivů v jednom úderu: podjatost, nezvyklá rychlost a ohrožení samotného parlamentního systému.

A pak ta věta o „faktické změně dělby moci bez odpovídající změny Ústavy“. Tou Zeman z procesního sporu dělá spor o režim. Neříká jen, že soud rozhodl špatně, říká, že soud si přisvojil pravomoc, kterou nemá nikdo kromě ústavodárce.

Ironický kontrast: summitová praxe za Zemana

Pikantní je, že Ústavní soud v odůvodnění předběžného opatření výslovně uvádí: prezidenti vedli českou delegaci na summitech NATO od vstupu země do Aliance. Výjimkou byly jen dva summity v roce 2022, kdy to zdravotní stav tehdejšího prezidenta, tedy Zemana, neumožňoval. Sám Pavel ve svém vyjádření připomněl, že z dvaceti summitů šlo o jedinou výjimku způsobenou nemocí.

Zeman dnes hájí vládu proti soudnímu zásahu, přestože praxe za jeho mandátu potvrzovala přesně tu roli prezidenta, kterou soud nyní chrání. Není to nutně rozpor, Zeman může argumentovat, že zvyklost existovala dobrovolně, ne na příkaz soudu. Ale je to kontrast, který jeho pozici komplikuje.

Vláda mezi respektem a „pučem“

Reakce kabinetu nebyla jednotná. Premiér Babiš verdikt formálně respektoval, ale označil ho za „naprosto absurdní“. Ministr zahraničí Macinka šel dál a mluvil o „pokusu o ústavní puč“. Vláda od začátku trvala na tom, že za zahraniční politiku i rozpočet odpovídá ona a že delegaci na summit povede premiér.

Zemanův příspěvek tak zapadá do širšího narativu, který sdílejí části vládní koalice: Ústavní soud jedná jako politický aktér, ne jako nezávislý arbitr. Jenže proti téhle zkratce stojí jeden detail. Odlišné stanovisko proti předběžnému opatření uplatnili soudci Jan Wintr a Dita Řepková, oba jmenovaní Petrem Pavlem. Kdyby soud rozhodoval loajálně vůči tomu, kdo jeho členy jmenoval, hlasovali by jinak.

Meritorní rozhodnutí o tom, kdo vlastně zastupuje Česko na summitech NATO, teprve přijde. Až padne, půjde o precedent daleko přesahující jednu cestu do Ankary. Zeman to ví, a právě proto svůj útok formuloval v kategoriích dělby moci, ne v kategoriích jednoho letu.