Zeman i Konečná společně proti Pavlovi. Vadí jim, koho prezident pozval na Hrad

24. května 2026. Markus Söder dopoledne v Brně pronese hlavní projev na 76. Sudetoněmeckém dni, odpoledne usedne naproti českému prezidentovi na Pražském hradě. Právě tohle spojení, sjezdové řečniště a hradní křeslo v jednom dni, rozvířilo domácí politiku víc než samotný sjezd. Bývalý prezident Miloš Zeman a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná se ve své kritice Pavla sešli. Ne koordinovaně, ne společně u mikrofonu. Ale ve stejném bodě: pozvání Södera je podle nich nepřijatelný symbolický ústupek.

Kdo je Söder a proč zrovna on

Markus Söder nepřijíždí do Brna jako neutrální zahraniční host. Je ministerským předsedou Bavorska a zároveň patronem sudetoněmecké Volksgruppe, tedy nejvyšším politickým zastáncem krajanského sdružení, které po desetiletí osciluje mezi smiřovací rétorikou a požadavky na revizi poválečného uspořádání. Na oficiálním programu sjezdu figuruje vedle předsedy landsmanšaftu Bernda Posselta jako hlavní řečník nedělní Hauptkundgebung.

Kancelář prezidenta republiky pozvánku rámuje jinak: jde prý o reciproční návštěvu navazující na Pavlovu cestu do Bavorska v květnu 2023. Témata jednání? Bezpečnost, konkurenceschopnost a odolnost Evropy. Jenže načasování mluví hlasitěji než diplomatický protokol. Söder přijede na Hrad rovnou z brněnského pódia, a právě to z běžné zahraniční zdvořilosti udělalo domácí symbolický test.

Paralelní shoda, ne aliance

Zeman zaútočil jako první. V rozhovoru pro Parlamentní listy označil sjezd za tlak na českou identitu a nepřímé zpochybnění Benešových dekretů, českou politiku vstřícnou vůči landsmanšaftu nazval kolaborací. Konečná přišla s jinou optikou, ale stejným závěrem: bez jasné omluvy za nacistické zločiny je „smíření“ na českém území provokace, nikoli gesto dobré vůle.

Společné prohlášení? Společná tiskovka? Koordinovaná kampaň? Nic z toho se nepodařilo dohledat. Jde o souběžnou shodu dvou politiků, kteří dlouhodobě pracují s obranou poválečné paměti, Zeman spíš státoprávně a národně, Konečná spíš morálně a pietně. Že se jejich výpady časově potkaly u jedné konkrétní hradní pozvánky, je víc důsledek tématu než důkaz nové politické osy.

Brno mezi smířením a protesty

Sjezd se koná v Česku poprvé. Ještě v roce 2024 se 74. ročník odehrával v Augsburgu, kde zdravici prezidenta Pavla tlumočil velvyslanec Tomáš Kafka. Diplomaticky vstřícné signály na německé půdě tehdy prošly bez většího domácího ohlasu. Přesun akce do Brna změnil všechno.

Pozvání přišlo z české strany, festival Meeting Brno navázal na výzvu českých intelektuálů a na brněnskou deklaraci smíření z roku 2015. Organizátoři sami přiznali, že zveřejnění širší podpůrné výzvy odložili až za říjnové volby 2025, aby se nestala municí pro nacionalistickou kampaň. Brněnské zastupitelstvo akci podpořilo, primátorka Markéta Vaňková odkázala na tradici dialogu a odmítla, že by šlo o majetkovou revizi. Přesto jednání na magistrátu provázely několikahodinové vyhrocené debaty a v ulicích se chystají protesty.

Ministerstvo vnitra 20. května oznámilo, že sjezd nelze předem zakázat, nejde o veřejné shromáždění podle shromažďovacího zákona. V Brně budou dohlížet desítky policistů včetně antikonfliktního týmu.

Co z toho pro Pavla vyplývá

Institucionální krize to není. Hrad drží linii reciproční návštěvy, vláda se drží zpátky, ministerstvo vnitra řeší pořádek. Jihomoravský hejtman Jan Grolich označil setkání se Söderem za prioritu a zároveň ujistil, že rušení Benešových dekretů nehrozí. Žádný ústavní mechanismus z jedné hradní pozvánky nedělá politický průšvih.

Jenže symbolický průšvih to už je. Pavel z česko-bavorské zdvořilosti vytvořil lakmusový papírek vztahu české politiky k poválečné paměti. Téma v sobě spojuje Benešovy dekrety, odsun, národní identitu i vztah k Německu, tedy přesně ty prvky, které se ve volebním období snadno zbraňují. Bez incidentu může rychle ztichnout. Ale jako mobilizační nástroj se vrátit může kdykoli.