Zajímavé okolnosti filmu Marečku, podejte mi pero: Janžurová v něm hrála tajně, Filipovského tvůrci nechtěli obsadit

Je jen hrstka filmů, které téměř půlstoletí od svého vzniku neomrzely. Generace diváků stále baví třeba perla československé kinematografie komedie Marečku, podejte mim pero! Proslulé hlášky z tohoto filmu zlidověly natolik, že příjmení podlézavého studenta večerní školy Viktora Hujera dokonce obohatilo český slovník. A hujerství se stalo synonymem pro příliš horlivé snaživce. Kolem skvělé komedie se točí také celá řada zajímavostí, které jste možná ještě neslyšeli.

Vztah otce a syna byl na bodu mrazu

V geniálním díle režiséra Oldřicha Lipského (†62) zazářila plejáda ikonických hereckých osobností. Například Jiří Sovák (†79), Iva Janžurová (82), Josef Kemr (†72), Josef Abrhám (†82), František Kovářík (†98), Václav Lohniský (†59) nebo Ladislav Smoljak (†78). Perfektní sestava byla zárukou, že o překvapivé momenty nebyla nouze na place i v zákulisí. Málokdo třeba ví, že herečka Janžurová si roli studentky večerní školy Evy Týfové střihla podle Česko-Slovenské filmové databáze potajmu. Zajímavostí kolem komedie je ale mnohem víc.

• Partner herečky Stanislav Remunda měl tehdy pocit, že jeho žena stále hraje v bláznivých komediích, a nechtěl, aby podobné role brala. Janžurové se však role studentky Týfové líbila a „tajně“ ji natočila. Později se smíchem vzpomínala, že při návštěvě kina ji partner v paruce a s pisklavým hlasem nepoznal a teprve při závěrečných titulcích zjistil, že ve filmu hraje.

iZdroj fotografie: Nextfoto

• Fenomenální herec a dabér František Filipovský chtěl ve filmu hrát studenta. Tvůrci ho ale nechtěli obsadit, protože byl na roli podle nich příliš starý. Proto Filipovský zašel na prohlídku k lékaři, který tvůrcům zaslal dopis o hercově vynikajícím zdravotním stavu.

• Ve školní třídě místo portrétu prezidenta visí podobizna Jana Amose Komenského. Stranické vedení totiž tehdy usoudilo, že by utrpěla důstojnost socialistické hlavy státu, kdyby se v její přítomnosti diváci smáli.

• Nejraději měl Sovák, který hrál Kroupu st., scénu, v níž tluče do hlavou do skříně, když se učil Nerudovu báseň Jak lvové bijem o mříže.

• Komedie inspirovala obyvatele Humpolce, kam se ve snímku přestěhoval student Hliník. Neexistující postavě, o které se ve snímku jen mluví, byla 8. září 2002 v Humpolci slavnostně odhalena pamětní deska, na níž stojí nápis: Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané.

• Roli otce a syna Kroupových ztvárnili Sovák a Schmitzer, kteří jsou otec a syn i ve skutečnosti. Schmitzer neměl ke svému otci Sovákovi nikdy blízko. Komedie Marečku, podejte mi pero! byla pro oba první větší příležitost, jak si k sobě najít cestu – a opravdu se málem usmířili. Zásadový a přísný Sovák nechtěl synovi podle Extra odpustit, že řídil pod vlivem alkoholu a srazil chodce, který zraněním podlehl. Schmitzer skončil ve vězení. Přestože mu otec našel právníka, propast mezi nimi se prohloubila.

iZdroj fotografie: Nextfoto

• Populárním se díky komedii stalo slovo hrdobec. Vtipné vysvětlení, že v básni jde o brouka hovnivára, je sice originální, ale věc se má trochu jinak. Okazionalismus, který v množném čísle použil Jan Neruda v básni Jak lvové bijem o mříže, značí hrdého člověka.

• Scénáristické duo Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák zužitkovalo ve filmu příhody, které sami zažili právě jako pedagogové. Žák Mareček vyrušoval a zlobil, proto ho jednou Svěrák potrestal výchovným pohlavkem. Na večerní škole v Brandýse nad Labem zase byli dva studenti, kteří seděli v první lavici a podávali mu tabulky a pero.

• Když ve filmu student Plha v podání Josefa Kemra mluví o třídních schůzkách, argumentuje, že jeho rodiče by museli přijet až z Kojčic u Pelhřimova. Řekl, že rodiče jsou staří a ta dráha taky není zadarmo. Ve skutečnosti by museli utratit i za lístek na autobus. Kojčicemi u Pelhřimova totiž nevede železniční trať.

• V době svého uvedení byla komedie nejnavštěvovanějším domácím filmem a třetím nejnavštěvovanějším snímkem roku 1976. Zároveň jde o pětašedesátý nejnavštěvovanější československý film vůbec v letech 1918 až 1989.