Většina Čechů hodnotí Babišovu vládu negativně. Nejhůř je na tom překvapivě jeden z koaličních partnerů

Průzkum agentury NMS pro Novinky/Právo, provedený 26. a 27. října 2026 na vzorku přes tisíc respondentů, přinesl čísla, která by měla znepokojit především menší koaliční partnery. Spokojenost s vládou klesla na 37 procent, o čtyři procentní body méně než v březnu. Nespokojenost naopak stoupla na 53 procent. Jenže skutečný příběh se neskrývá v celkovém čísle; ten začíná ve chvíli, kdy se data rozloží podle voličských táborů.

Koalice drží, ale uvnitř praská

Voliči ANO zůstávají loajální. Vládu mezi nimi hodnotí kladně 82 procent, záporně pouhých 14. Analytička NMS Tereza Friedrichová sice upozorňuje, že i v tomto táboře spokojenost mírně klesá, ale jde o pokles z komfortní výšky. Babiš si u svých lidí drží kredit.

U SPD už je obraz jiný. Nespokojenost mezi vlastními voliči dosahuje 28 procent, spokojenost 65. Tomio Okamura a jeho klub přitom dokážou frustraci částečně odvádět tím, že se od některých vládních kroků veřejně distancují, hrají roli vnitřního kritika, aniž by opouštěli koalici. Taktika, která zatím funguje.

A pak jsou tu Motoristé. Skoro dvě pětiny jejich vlastních voličů (přesně 39 procent) hodnotí vládu negativně. Spokojeno je jen 53 procent. U strany, která do voleb šla s příslibem rozpočtové disciplíny a role „hlídače Babiše“, je to alarmující číslo.

Proč krvácejí právě Motoristé

Na první pohled by se čekalo, že nejhůř dopadne SPD. Ta musela ve vládě ustoupit z vlajkového tématu, referendum o členství v EU a NATO koaliční smlouva výslovně vyloučila. Jenže Okamurova strana má pevnější voličské jádro a umí pracovat s narativem oběti systému.

Motoristé takovou výhodu nemají. Jejich elektorát je křehčí, silně navázaný na osobnosti typu Filipa Turka, a programové ústupky ho zasahují tvrdě. Už v prosinci 2025, krátce po jmenování vlády, měli voliči Motoristů nižší očekávání od plnění vládního programu než voliči ANO i SPD. Nižší startovní laťka paradoxně znamenala rychlejší zklamání.

Konkrétní příklady bolí. Motoristé byli jedinou vládní stranou, která před volbami slibovala zachování koncesionářských poplatků, a nakonec hlasovali pro jejich zrušení. Vyrovnané rozpočty zůstaly na papíře. Zrušení Green Dealu se nekoná. Sociolog Martin Buchtík v analýze pro iROZHLAS popsal situaci přímočaře: strana musí ve vládě ustupovat, protože je jedinou pravicovou silou v koalici, a její voliči to vnímají jako zradu identity.

Čísla v čase: pomalý, ale stálý sestup

Spokojenost s vládou neklesla skokem. Jde o trend, který se táhne minimálně od jara:

• Březen 2026: 41 % spokojených
• Květen 2026: 38 %
• Říjen 2026: 37 %

Paralelně se vyvíjejí i volební preference koaličních stran. ANO kleslo z 32,7 procenta v dubnu na 28,8 v říjnu, stále suverénně první, ale trajektorie je sestupná. SPD se drží relativně stabilně mezi sedmi a devíti procenty. Motoristé oscilují kolem pětiprocentní hranice: 4,4 v dubnu, 5,8 v červnu, 4,4 v září, 5,7 v říjnu. Každý druhý měsíc balancují na hraně sněmovní existence.

Politolog Michal Malý to shrnuje bez obalu: viditelné úspěchy vlády si bere Babiš, zatímco menší partneři nesou náklady kompromisů. Pro Motoristy je to existenční problém. Malý zároveň jmenuje konkrétního „sběratele zklamaných hlasů“, Naše Česko Martina Kuby, které v dubnovém modelu NMS mělo 4,1 procenta a loví právě v teritoriu frustrovaných pravicových voličů.

Co to znamená pro stabilitu vlády

Formálně koalice drží. Sněmovní většina funguje, rozpad nehrozí. Ale strategická hrozba je reálná a má jasnou adresu: pokud Motoristé nedokážou svým voličům doručit jediný hmatatelný výsledek (v rozpočtu, v deregulaci, v čemkoli, co si mohou připsat sami), riskují, že se z vládní strany stanou statistickou chybou příštích voleb.

SPD je na tom lépe, ale ani její pozice není bezpečná. Frustrace z nesplněných slibů ohledně Ukrajiny a sociálních dávek pro uprchlíky doutná. Rozdíl je v tom, že Okamura umí hrát na obě strany: být ve vládě a zároveň proti ní. Motoristé tuhle dovednost nemají.

Pro srovnání: historická data CVVM ukazují, že současných 37 procent spokojených je sice výrazně lepší než katastrofálních 18 procent Fialovy vlády na jaře 2024, ale horší než 47 procent Babišovy první vlády v únoru 2019. Na kabinet, který ještě nedosáhl ani poloviny mandátu, je to slabý výsledek.

Největší paradox celé situace? Babišova vláda nemusí padnout na odporu opozice. Pokud padne, bude to proto, že její menší partneři nedokázali vlastním voličům vysvětlit, proč v ní vůbec sedí.