Je mu skoro 40 let, ale stále žije u rodičů. „Ani nechci, aby šel pryč. Už jsme si na sebe takhle zvykli,“ komentuje situaci matka

V dnešní době je stále častější, že dospělé děti zůstávají bydlet u rodičů. Není to ale jen z důvodu jejich pohodlnosti, bohužel často nevydělávají tolik, aby si mohly dovolit vlastní bydlení. To je také případ syna paní Anežky, která v dopise zaslaném do naší redakce vysvětluje jejich životní situaci. Není na synka naštvaná, spíše naopak. Už si život bez něj nedokáže představit.

Syn je sice snaživý, ale ne příliš zručný

Paní Anežka T. dlouho nemohla mít s manželem děti. Když se jí konečně podařilo otěhotnět, brala to jako zázrak. Porodila vymodleného syna Otakara, kterého střežila jako oko v hlavě. Chtěla z něj mít doktora nebo právníka, ale chlapec bohužel moc na učení nebyl. Stěží dostal výuční list jako obráběč kovů, a tak musel ihned po skončení školy nastoupit do práce.

„Přestože nebyl moc zručný, snažil se. To mu ale v zaměstnání bylo k ničemu,“ popisuje svého syna v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Anežka. Přestože Otakar pracuje již více než dvacet let, nikam se nevypracoval. Často měnil zaměstnání, a tak nyní dostává minimální plat. „Nikdy jsme nebyli bohatí, žili jsme od výplaty k výplatě, a tak jsme Otíkovi nemohli koupit byt,“ vysvětluje dále čtenářka.

Na vlastní bydlení nemá peníze

Otakar měl pár známostí, dokonce jeden vážný vztah, ale po několika letech jej žena opustila, a tak se vrátil zpět k rodičům. Od té doby je stále u nich. „Vydělává málo, podnájem by si nemohl dovolit. Nám samozřejmě přispívá. Už jsme si zvykli na to, že tu s námi pořád je. Alespoň pomáhá, je moc hodný,“ píše paní Anežka. Z jejího dopisu je zřejmé, že jejich společné soužití vyhovuje všem. Rozhodně se za to nestydí. Svého syna miluje nade vše, jediné, co ji trápí, je, že se pravděpodobně nikdy nedočká vnoučat.

„Nemám mu to za zlé, je prostě takový. Sice moc nevydělá, ale zařídí vše, co je třeba, a mohu se na něj spolehnout. Bude s námi pravděpodobně bydlet napořád,“ končí těmito slovy svůj dopis paní Anežka. Rodiče mají prozatím jistotu, že se o ně syn ve stáří postará. Alespoň je Otakar pracovitý a spolehlivý, což se nedá říct o muži, který odmítá pracovat a žije ze sociálních dávek, jak jsme vás na DámskémDeníku již informovali.