10 let se jako jediná starala o nemocnou matku: „Neměla jsem tušení, že mě předtím vydědila“

Do redakce přišel e-mail, který napsala paní Jana Jindrová. Od malička svou dcerku učí, že je v životě nejdůležitější rodina a společná péče, avšak potom, co jí provedla její matka, netuší, co má své holčičce říct. Pro svou mámu tady byla v těch nejtěžších chvílích, zanedbávala svou vlastní rodinu jen proto, aby jí byla oporou a pomohla jí. Nakonec se po její smrti dozvěděla, že nemá absolutně žádný nárok na dědictví, protože ji matka vydědila.

Starala se o nemocnou matku

Matka paní Jindrové otěhotněla ve velmi mladém věku, a tak svou malou dcerku často odkládala k babičkám, aby si ještě mohla užívat života. Střídala partnery, neustále se stěhovali od jednoho k druhému a na svou holčičku jí nezbývalo moc času. Usadila se, až jak porodila syna, tedy bratra paní Jindrové. Ten, jak sama říkala, byl vždy lepší než ona. A ač si to nechtěla přiznat, často ho jejich matka i upřednostňovala. Proto se paní Jana brzy vdala a s manželem se přestěhovala na druhý konec republiky.

Porodila dceru, kterou od malička učila, že je rodina důležitá a je třeba ji stále držet pospolu. Proto také každé Vánoce, narozeniny a svátky zvala svou matku i bratra k sobě domů, aby s nimi trávila čas. Když se před více jak deseti lety dozvěděla, že byla její mamince diagnostikována rakovina, velmi těžce to nesla. Odjela tedy za ní, aby jí mohla být nablízku a pomáhat jí. Když jí léčba zabrala a bylo jí lépe, vrátila se domů za svou rodinou, avšak stále a často za matkou jezdila.

Zanedbávala rodinu kvůli mámě, která ji vydědila

Po třech letech však přišla recidiva této těžké choroby, matka chemoterapie a celkovou léčbu těžce snášela, a tak paní Jindrová opět opustila svou rodinu a odjela za ní, aby se o ni postarala. Když už byla nemoc v takové fázi, že léčba nepomáhala, vzala si ji paní Jindrová k sobě domů, protože matka hospic odmítala. Posledních pár měsíců bylo hrozných. Paní Jindrová skoro nepsala, matku krmila, přebalovala, koupala a denně sledovala, jak trpí a ztrácí se jí před očima. Týden po matčině smrti jí zavolal bratr, aby se dostavila k notáři.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Myslela si, že jde o pouhou formalitu. Notář jí však oznámil, že ji před recidivou choroby matka vyškrtla ze závěti a celý majetek, včetně bytu v hodnotě několika milionů, odkázala jen svému synovi. Paní Jindrová byla v naprostém šoku. Jak jí to matka mohla udělat? Dozvěděla se, že její bratr o tom věděl, ale neřekl jí ani slovo. Nechal ji, aby zanedbávala svou rodinu a starala se o matku, a on tím pádem nemusel hnout prstem. Cítila se tak ukřivděná. Nešlo jí o peníze, i když by se jí určitě hodily, ale o princip.

„Byt byl původně mojí babičky, která mě moc milovala. Teď se musí obracet v hrobě,“ napsala paní Jindrová. Zhroutil se jí celý svět. Nechápala, proč jí to matka udělala, neřekla jí ani slovo a nechala se bez skrupulí opečovávat. Mohla by se soudit, ale neměla na to sílu. S bratrem utnula veškerý kontakt, kdyby chtěl, mohl jí půlku bytu darovat, ale proč by to dělal. Od matčiny smrti už uběhlo několik měsíců, ale ona se s tím stále nemůže vyrovnat. A hlavně neví, co říct své dceři, kterou učí, že rodina je vše.