Sousedské vztahy mohou být opravdovým oříškem. Ne každý má tu možnost být pánem svého prostoru a postavit si dům. Vlastní bydlení je pro mnohé nedosažitelné, a žijí tak v panelových domech, kde sdílí prostory s mnoha dalšími. A ačkoli se člověk může sebevíce snažit, nedá se vždy s každým vyjít po dobrém. Své o tom ví manželé žijící ve dvojdomku. Zatímco oni se o svou část vzorně starají, jejich soused jim dělá ostudu a navíc všechen odpad končí ve sklepě. Okolí je tedy zalito nepříjemným odérem, informuje Rozhlas.

Konflikty vznikají i z mála

Spory se sousedy přitom mohou vzejít prakticky i z maličkosti. Jak už ale jednou vyvstanou, jen málokdy se vztah navrátí do pozitivní roviny. Trpí i obyvatelé bytu, jejichž sousedé jsou posedlí větráním, popisuje problém web iDnes. Ti tak musí za vytápění platit mnohem více, než by bylo nutné, aby byl byt obyvatelný. „Já tedy čerstvý vzduch miluji, ale rozhodně bych se snažila vyjít vstříc sousedům, kdyby jim to vadilo,“ napsala paní Zlatka L. z Kladna.

Nechala pootevřené okno do ložnice a odešla pro nové povlečení. Když odhrnula peřinu, našla pod ní jedovatého hada

iZdroj fotografie: Pixabay

Zdaleka ne každý je ovšem takto ohleduplný. V momentě, kdy vyvoláte spor, který není řešitelný, přechází to do další fáze. Tou jsou naschvály. To řešila i žena, které házel klacky pod nohy nepříjemný soused, jak DámskýDeník psal.

Jak vyřešit nevyřešitelné

„Já se snažím vyjít s každým a myslím si, že se mi to většinou opravdu daří. Rozhodně nejsem typ člověka, který by rád vyvolával spory – a ještě méně ráda je řeším. Je mi to bytostně nepříjemné. Ale jak se říká, sousedy si člověk nevybírá. Žiji se svým malým synem Robinem v bytě, který je hezký a dostačující, navíc blízko školky a parku, což je ve městě velká výhoda. Celkem nerada bych jej měnila. Možná ale nebude zbytí,“ stýská si Iveta z Olomouce.

„Nenávidím svoji sousedku, je to hrozná drbna. Špehování je na denním pořádku,“ zoufá si žena

iZdroj fotografie: Pixabay

„Sousedé vědí, že jsem ještě na mateřské, a tím pádem často doma. Zvykli si na mě zvonit, abych je bzučákem pustila dovnitř. Proč si nevezmou klíče nebo nezazvoní na svůj byt, kde mají dospívající dceru? Ta beztak jen hraje doma hry na počítači. Co mě ale vytáčí nejvíc, je, že se neostýchají zvonit i v noci, kdy mi Robin spí a samozřejmě ho to vzbudí. Sice se vždy omlouvají, ale co z toho, když ho potom musím jít konejšit a uspávat znova. Přijde mi to velice neohleduplné, a když jsem je na to upozornila, ještě se divili, že to řeším,“ říká Iveta.