„Nenávidím svoji sousedku, je to hrozná drbna. Špehování je na denním pořádku,“ zoufá si žena

V dnešní době je stále těžší najít si vhodné a vysněné bydlení. Na stavbu či koupi rodinného domu spousta rodin nemá dostatek financí, a tak většina z nich bydlí buď v podnájmech, nebo vlastních bytech v panelácích, či podobných bytových domech. A bohužel si člověk sousedy nevybírá. I když se zprvu může zdát, že jsou milí a ochotní, opak bývá často pravdou. Po čase totiž ukáží svou pravou tvář, až se člověk nestačí divit, s jakými spolunájemníky má tu čest. To je také případ čtenářky Jitky, která se prostřednictvím e-mailu svěřila se svým trápením.

Vypadala jako skvělá kamarádka

Paní Jitka Čeláková bydlí ve čtyřpokojovém bytě v jednom českém městě spolu s manželem Jirkou a dvěma dětmi. Dcera momentálně studuje na vysoké škole a syn je ve třetím ročníku na střední škole. Než koupili současný byt, chvíli bydleli u rodičů, avšak to ani pro jednu stranu nebylo vyhovující, a tak se snažili najít jiné bydlení. Trvalo to docela dlouho, ale před pár lety konečně narazili na vhodný byt, který byl v dobré lokalitě, takže to manželé neměli daleko do práce. Navíc díky tomu mohlo mít každé z dětí vlastní pokoj, což už bylo v jejich věku nutností.

Byt tedy bez váhání koupili a těšili se na spokojenější život. Jako rodina fungovali skvěle, jejich manželství bylo velmi harmonické a své potomky vychovali ke slušnosti a skromnosti. Když se stěhovali do nového bytu, přišla k nim jedna z nových sousedek a nabídla jim svou pomoc. S díkem odmítli, avšak za chvíli už přišla i se svým manželem a společně odnosili věci do jejich nového bytu. Paní Čeláková to brala jako dobré znamení a okamžitě si s těmi milými lidmi padli do noty. Od té doby se často navštěvovali, pomáhali si a žena byla ráda, že má tak skvělé sousedy.

Paní je už zoufalá a neví, jak dál

Ovšem po čase, když šla do práce, uviděla svou sousedku Jiřinu, jak stojí za dveřmi vedlejšího bytu a poslouchá. Říkala, že se tam hádají a měla z toho velkou radost. To paní Čelákovou překvapilo, ale jelikož spěchala, hodila to za hlavu. Avšak od té doby si začala všímat, že Jiřina, která byla čerstvě v důchodu, stále vysedává před domem a pomlouvá ostatní nájemníky. Špehuje je a neustále zjišťuje věci z jejich soukromí. A když se paní Čeláková nechtěla těchto řečí účastnit, začala pomlouvat i ji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sledovala ji, jak se opaluje na balkoně, nahlížela, co nese v tašce s nákupem, a poslouchala za dveřmi. Poslední kapka pro paní Čelákovou byla, když si Jiřina odchytla její dceru a řekla jí, že je dost stará na to, aby už bydlela sama, a proč jí její tatínek zubař nezařídí nějaký podnájem. Žena šla tedy za sousedkou, aby si stanovila určité hranice, ale ta jí začala vyhrožovat, že na ni zavolá polici, a začala volat o pomoc.

Paní Čeláková je nyní úplně bezradná, a i když si sousedky nevšímá, stále vnímá její pomluvy a špehování. Avšak nemá o tom žádný důkaz. Je z toho už tak zničená, že zvažuje, že se i s rodinou odstěhuje. „Co mám dělat? Mám ji udat, nebo na ni vymyslet nějakou pomstu? Vážně nevím…“ zoufale píše paní Čeláková.