Dokázat šikanu je mnohdy velmi nesnadné. Pomozte zoufalé mamince najít řešení na nefér chování učitelky k její dceři.
Asi každý, kdo má děti, ví, jak dokáží být kruté. Kolikrát mluví rychleji, než si uvědomí, co vůbec z úst vypustily a kolik bolesti to dokáže osobě způsobit. I rodič musí tyto výlevy, nejčastěji v období puberty, snášet a snažit se nebrat je příliš vážně. Vždyť přece pubertou prošel každý, a ví tak, že je to etapa lidského života, která se nedá přeskočit.
Šikana má mnoho tváří
Děti se ale chovají jinak k rodičům a jinak bez jejich dozoru, například k vrstevníkům, kdy často zaujímají jistou pózu, která pro ně sice není přirozená, ale v daném věku je zkrátka cool. Se šikanou se podle webu Aktuálně potká každý čtvrtý žák, což je alarmující. Podobná situace ale panuje i na pracovištích a stejné číslo dospělých osob se dle webu iRozhlas setkalo i s bossingem. A zatímco šikana jako taková může být fyzická, skupinová, sexuálně orientovaná či kybernetická, asi nejhorší je ta psychická, která člověka úplně pohltí.
„Moje dcera Karolína chodí na základní školu. Momentálně je v 9. třídě a řekla bych, že je oblíbená. Kamarádek má spoustu, sportuje, chodí hezky oblékaná a asi jako každá dívka jejího věku i ona ráda experimentuje s líčidly a vymýšlí si zajímavé malůvky na nehty. Ale řekla bych, že make-up nosí střídmý a slušivý. Poslední 3 roky ale pozoruji, že se její osobnost změnila, a to dosti razantně. Zjistila jsem, že si na ni zasedla učitelka,“ říká její maminka Kristýna.
Prokázat vinu není snadné
„Řekla bych, že má krizi středního věku. Je ale normální vylévat si své životní křivdy na nevinné dívce? Není to, že by Káju nějak fyzicky napadala. Dělá to tak nenápadně. Snaží se proti ní poštvat kamarády a třeba ji bez důvodu rozsadila s nejlepší kamarádkou. Ta se ohradila, ale když jí učitelka pohrozila sníženou známkou z chování, zmlkla. Snaží se její jméno pošpinit i před ostatními pedagogy. Dceru to ale hrozně deptá, a to do té míry, že musíme docházet k psychologovi, jelikož se u ní projevilo sebepoškozování,“ říká Kristýna.
„Do školy chodit nechce, jen kvůli kamarádům. Já bych ji dala hned jinam, ale zase na těch pár týdnů už to asi nemá význam. Ředitel mé důvody neuznává a říká, že za kolegyni by dal ruku do ohně. Tam se tedy zastání nedovolám. Vůbec se mi nezdá, že by učitelka svůj tlak nějak polevila, a to ani poté, co jsme s ní mluvili já a manžel. Jak byste takovou situaci řešili vy? Předem děkuji za názory,“ ptá se Kristýna.