„Odmítla jsem návrhy mého šéfa, teď mám ze života peklo,“ zoufá nad nepříjemnou zkušeností mladá žena

Když nastoupil nový šéf, vnímala to jako příležitost k pracovnímu rozvoji. Přehlížela jeho podivné manýry, přestože ji letmé dotyky i polibky na tvář byly nepříjemné.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Primárně lidé chodí do zaměstnání proto, aby si vydělali peníze. Pokud je práce baví, v kanceláři je dobrá atmosféra a fajn kolegové, je to bonus navíc. Někdy se ale může situace změnit ze dne na den. Stačí výměna šéfa a z pohodové práce se může stát noční můra. Své o tom ví i čtenářka DámskéhoDeníku Jana V. z Prahy. „Pořád beru léky na uklidnění, i když to peklo je snad už za mnou,“ napsala nám do redakce.

Pracovní vztah byl na dobré cestě

Už několik let paní Jana pracuje ve státní správě. Práce ji bavila a uspokojovala. Je svědomitou zaměstnankyní, což se projevilo i tím, že už byla dvakrát povýšena. Dostávala na starost důležité projekty a se svým nadřízeným i kolegy vycházela skvěle. „U nás na oddělení panovala dobrá atmosféra, vycházeli jsme si vstříc, pomáhali si. Myslela jsem si, že moje pracovní budoucnost je právě tady,“ uvedla paní Jana. Všechno se ale změnilo, když na oddělení nastoupil nový šéf.

Vytvořil tým, který se věnoval zavádění nových technologií a hledal příležitosti pro čerpání evropských fondů. Paní Jana se stala jeho klíčovou součástí. „Moc jsem se na to těšila, umím anglicky, mám ty správné znalosti a mám ráda výzvy,“ řekla. Hned první projekt, který realizovali, byl úspěšný. „Dala jsem si záležet, abych šéfovi ukázala, co všechno umím. Neměl s těmito projekty zkušenosti, takže na mě hodně spoléhal,“ podotkla. Zdálo se, že jejich pracovní vztah je na dobré cestě.

Začalo to dotyky a polibkem na tvář

„Byl galantní, sypal ze sebe historky, vždy byl usměvavý. Chválil mě před ostatními a říkával, že mám aristokratické rysy v obličeji. To mi tedy bylo nepříjemné, protože kolegové se hloupě usmívali, a navíc nejsem žádná krasavice,“ vzpomíná paní Jana na začátky pod novým šéfem. Jenže věci nabraly celkem rychle nečekaný spád. Z pochval a přátelského jednání šéf přešel k letmým dotekům a součástí pozdravu se stal polibek na tvář. „Bylo to trapné, ale nechtěla jsem dělat scény,“ vysvětluje paní Jana.

Žena odchází z porady s kolegy iZdroj fotografie: Freepik

Když se dozvěděla, že by s šéfem měla jet na služební cestu, nechtělo se jí. „Kdyby nás jelo víc, neprotestovala bych. Ale nechtěla jsem tam s ním jet sama. Když jsem mu řekla, že to školení pro mě není přínosné a nechci ho absolvovat, byl rozčílený a nařídil mi, že na něj musím,“ uvedla. Cesta byla nepříjemná, šéf s ní skoro nepromluvil. Bylo napjaté dusno, ale to horší teprve mělo přijít. Po školení byl raut, kterému se nemohla vyhnout.

Začal ji líbat a tlačit do pokoje

Po pár skleničkách začal být šéf dotěrný. „Objal mě, jako bychom byli pár. Když jsem se chtěla vrátit na pokoj, trval na tom, že mě vyprovodí. Ve dveřích pokoje se na mě vrhnul. Začal mě líbat a tlačit do pokoje. Bylo to nechutné a já ho odstrčila. Rozzuřil se a vztekle na mě zasyčel, že toho budu litovat,“ svěřila se paní Jana. Šéfovu pomstu pocítila hned po návratu do práce. Kolegové se na ni divně dívali a neustále si něco špitali.

Později se dozvěděla, že ji šéf pomluvil. Celému oddělení vyprávěl, jak se na školení opila a bůhví s kým se vyspala. Pro kolegy to prý byla senzace, protože do té doby paní Janu vnímali jako tichou a nenápadnou ženu. Když svého nadřízené konfrontovala s tím, co o ní měl říkat, popřel to a odpálkoval ji. „Řekl mi, že mám začít konečně pracovat namísto pomlouvání. Byl to šok. Nevěděla jsem, co mám dělat,“ stěžuje si čtenářka.

Našrtvaný šéf kritizuje kolegyni iZdroj fotografie: Freepik

Šéf řekl, že ji donutí odejít

Pak začala šikana. Šéf nepřátelsky komentoval její oblečení, vysmíval se jí, že špatně používá cizí slova, nenechal ji mluvit na poradách, ignoroval její připomínky, začal jí dávat podřadné úkoly i protichůdná zadání a kritizoval její výsledky. Když jsem se snažila bránit, dělal ze mě hysterku. Vždycky se našel někdo, kdo se jeho komentářům smál. Snížil mi ohodnocení na minimum. Bylo to peklo. Nemohla jsem jíst ani spát,“ svěřila se paní Jana.

Nakonec paní Jana sebrala zbytek odvahy a chtěla si to s šéfem vyříkat. „Na rovinu řekl, že tady pro mě není místo a že mě donutí odejít,“ uvedla čtenářka. Uvědomila si, že nemá žádné důkazy o tom, jak ji její nadřízený šikanuje. Přesto napsala stížnost adresovanou řediteli úřadu. „Samozřejmě že můj trýznitel všechno popřel. Byl mi ale nabídnut přestup na jiné oddělení. Přijala jsem ho a jsem spokojená. Se stresem a psychickým traumatem se ale ještě stále vypořádávám,“ dodala paní Jana.

Jak byste se zachovali v podobné situaci?

Diskuze Vstoupit do diskuze
59 lidí právě čte
Zobrazit další články