Být obětí sexuálního zneužití bohužel není nic výjimečného, rozhodně to ale napáchá obrovskou fyzickou a emoční škodu.
Prožívat dětství a dospívání v emočně nestálé rodině je pro dítě nesmírně traumatizující. V době, kdy by si mělo utvářet jakýsi morální rámec, mu chybí hodnoty, které by si mělo osvojit. Dámský Deník zjistil, že je to právě období dětství, které formuje osobnost člověka jako takového. Zanedbávání a násilí v raném věku vede k pocitu úzkosti, depresím, ale také k nedůvěře v další vztahy a k nasazení obranných mechanismů.
Prevence je základ
„Tatínek zemřel, když jsem byla ještě miminko, nemám na něj žádné vzpomínky. Jen fotky zůstaly. Maminka to neměla jednoduché, kromě mě se musela starat ještě o starší sestru Radku. Našla si nového partnera, Zdeňka, se kterým je dodnes. Sice jsem mu říkala tati, ale vždy jsem věděla, že to není můj opravdový otec. To, co mi dělal, by totiž žádný opravdový otec své dceři nikdy neudělal. Vše začalo, když mi bylo asi 5 let,“ vypráví smutně Sabina.
„Pamatuji si to jako včera. Hladil mě, mluvil na mě konejšivým hlasem a zašel ještě mnohem dál. Dnes samozřejmě vím, že to bylo daleko, daleko za hranicí zákona,“ říká mladá žena. Dámský Deník vypátral, že jsou to právě děti ve věku 3–6 let a dívky ve věku 12–15 let, které jsou nejčastěji oběťmi sexuálního zneužívání. Velmi důležitá je v tomto směru prevence a samozřejmě také komunikace a milující rodiče. Šance Dětem naznačuje, že i pro takto malé děti jsou vhodné preventivní pomůcky, které jim pomáhají pochopit špatné a nevhodné chování.
Doživotní postižení
Web Aktuálně varuje, že případů sexuálního zneužití dítěte přibývá, a statistiky říkají, že zhruba každé páté dítě si tímto prošlo. Přispívá tomu i internet, jak Dámský Deník psal dříve. „Nesnášela jsem ho. Jeho odpudivý dech, dotek, když jsem se na něj měla podívat, chtělo se mi zvracet. Mamince jsem to ale nikdy neřekla. Bojím se, že by to sváděla na mě a dávala by mi za vinu i to, že by se s ním třeba rozešla,“ vysvětluje Sabina.
„Několikrát jsem jí to říct chtěla. Sestra to ví, řekla jsem jí to ale až v dospělosti. Respektuje však mé přání, že tahle hrůznost zůstane zatím jen mezi námi. Mamce to řeknu, až jak Zdeněk zemře. Ten den pro mě bude tím nejkrásnějším. Je to stigma, které ve mně navždy zůstane. Docházím na terapie a snažím se s tímto traumatem vyrovnat,“ říká žena.