Pokud máte děti, tak víte, jak obtížné může být se o ně starat. Přesto by za ně většina rodičů dýchala, někteří jejich výchovu ovšem prostě nezvládnou a pak litují.
Rozhodla se prarodičům vrátit jejich péči
Raději se vrátila ke své milované babičce i dědečkovi, rozhlédla se okolo sebe a s pomocí předsedy rady obce si vzala půjčku. Díky té mohla vystavět farmu a chlívek a zahájit energetickou činnost na obnovu infrastruktury vesnice. Přirozeně potřebovala pracovní sílu, tak se obrátila na místní středisko práce. Mezi její tým dělníků jednoho dne dorazil jeden, který pomáhal docela nezištně a chtěl jen minimální mzdu na jídlo.
Pracoval velmi svědomitě a jakmile se o něm Světlana dozvěděla, chtěla jej víc poznat a zjistit, co ho k jeho štědrému chování vede. Zůstala v šoku, když se při setkání rozbrečel a řekl „Jsem před tebou vinen má dcero. Odpusť mi, pokud můžeš a nesuď mě prosím“. Večer se s tím svěřila prarodičům, nevěděla, co má dělat. Babička jí jen řekla „Odpusť mu, ty holko bláznivá, Bůh ho již za těch pětadvacet let vytrestal až až“. Tento příběh je důkazem, jak dokáže být život nevyzpytatelný.