Pokud máte děti, tak víte, jak obtížné může být se o ně starat. Přesto by za ně většina rodičů dýchala, někteří jejich výchovu ovšem prostě nezvládnou a pak litují.
Tento příběh začíná vskutku smutně, konkrétně odchodem milované maminky od malé Světlanky. Její život skončil tak náhle, že ji ani záchranka nestihla odvést do nemocnice a ona již byla mimo tento svět. Malému děvčátku v té době byly jen tři roky a již byla odkázána zůstat s otcem sama. Ten ovšem situaci neustál.
Nedokázal se smířit s krutým osudem
Tři roky uplynuly od jejího narození a on vlastně ani nevěděl, jak se o takové dítě má starat. Vše vždy zajišťovala jeho žena, ale ta tu teď nebyla. Netrvalo dlouho a došlo mu, že situaci nemá šanci zvládnout, a tak se rozhodl udělat něco, co možná působilo krutě, ale pro něj to bylo nejlepším možným řešením. Malé dívence začal balit všechny její věci do tašek a kufru.
Ani pořádně nevěděl, jak má vše zabalit, nevěděl o ní zhola nic. Věděl jen to, že Světlana by pro něj byla až moc velkou zátěží a nejlepší bude ji hodit rodičům jeho zesnulé ženy. Slovo „hodit“ je zde myšleno skutečně doslovně, jelikož jinak se to ani nazvat nedá. Jakmile k tchánům dojel, plačící dívku vysadil, vyložil kufr a prarodiče k dítěti ani nestačili dojít, jak rychle odjel.
Prarodiče zvládli situaci s přehledem
Babička malou vnučku vzala do náruče a zašeptala „Bůh je tvým soudcem“. Toho dne se jim Světlanka stala skoro dcerou, jelikož dali celou duši do toho, aby ji dobře vychovali, i když to pro ně v jejich věku nebylo lehké. Dívka ovšem byla rozumná, ke svým prarodičům si vytvořila pevné pouto a dělala vše pro to, aby jim byla nápomocná. Na venkovský život si rychle zvykla, naučila se vařit a pomáhat se vším, s čím bylo třeba.
Jakmile se naučila číst, obrátila školní knihovnu vzhůru nohama, nebyl jediný výtisk, který by nedržela v rukou. Škola jí šla a učitelé si ji jen chválili a radili prarodičům, aby jí ve studiu podporovali. Byla přijata na univerzitu, kde si vybrala specializaci na zemědělskou ekonomiku. Po pěti letech studia dostala nabídku zůstat na katedře univerzity a zapsat se na postgraduální studium, ona ovšem odmítla.
Rozhodla se prarodičům vrátit jejich péči
Raději se vrátila ke své milované babičce i dědečkovi, rozhlédla se okolo sebe a s pomocí předsedy rady obce si vzala půjčku. Díky té mohla vystavět farmu a chlívek a zahájit energetickou činnost na obnovu infrastruktury vesnice. Přirozeně potřebovala pracovní sílu, tak se obrátila na místní středisko práce. Mezi její tým dělníků jednoho dne dorazil jeden, který pomáhal docela nezištně a chtěl jen minimální mzdu na jídlo.
Pracoval velmi svědomitě a jakmile se o něm Světlana dozvěděla, chtěla jej víc poznat a zjistit, co ho k jeho štědrému chování vede. Zůstala v šoku, když se při setkání rozbrečel a řekl „Jsem před tebou vinen má dcero. Odpusť mi, pokud můžeš a nesuď mě prosím“. Večer se s tím svěřila prarodičům, nevěděla, co má dělat. Babička jí jen řekla „Odpusť mu, ty holko bláznivá, Bůh ho již za těch pětadvacet let vytrestal až až“. Tento příběh je důkazem, jak dokáže být život nevyzpytatelný.
Zdroj: Metro
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 60308
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 59411
