Rekonstrukce za 1,7 milionu Kč, ale dům dostala za 28 Kč. Obce takhle rozdávají zchátralé nemovitosti

Maxine Sharples se přihlásila do městského programu Homes for a Pound v roce 2015. Klíče dostala až v únoru 2020, po pěti letech čekání a devítiměsíční právní prodlevě. Dům na Webster Road v Liverpoolu koupila za symbolickou libru, tedy v přepočtu zhruba 28 korun. Jenže ta libra byla jen vstupenka. Skutečný účet za rekonstrukci se podle jejího vlastního vyprávění vyšplhal k 60 tisícům liber, americká stanice CNBC později uvedla téměř 74 tisíc dolarů. Ať už vezmeme kterýkoli přepočet, pohybujeme se kolem 1,7 milionu korun. A to je teprve začátek příběhu o tom, co „dům za korunu“ skutečně znamená.

Jeden dolar neznamená dům zadarmo

Program Homes for a Pound nevznikl jako charitativní gesto. Liverpool řešil konkrétní problém: v roce 2016 evidoval přes osm tisíc prázdných domů, z toho více než čtyři tisíce dlouhodobě neobydlených. Část z nich město vykoupilo ještě v rámci starší demoliční iniciativy, ale bourání se neuskutečnilo a pokus prodat nemovitosti soukromému investorovi selhal. Radnice potřebovala jiný nástroj.

Řešení vypadalo elegantně: převést domy za symbolickou cenu na lidi, kteří je opraví a budou v nich bydlet. Jenže prezentace liverpoolské radnice z roku 2016 ukazuje, jak přísná byla pravidla. Žadatel musel žít nebo pracovat v Liverpoolu, kupovat svůj první dům, být v plném zaměstnání, zavázat se k pětiletému bydlení bez podnájmu a dokončit rekonstrukci do dvanácti měsíců na standard Decent Homes. Přednost dostávaly rodiny s dětmi, domácnosti s příjmem 20 až 30 tisíc liber ročně a lidé s prokazatelným kapitálem a dobrou úvěrovou historií.

O dvacet domů v pilotní fázi se ucházelo tisíc zájemců. V navazující vlně přišlo 2 500 přihlášek na 120 nemovitostí. Město nevybíralo losem, posuzovalo schopnost žadatele projekt finančně i časově zvládnout.

Příběh Maxine: dědictví, covid a nabídky za dva miliony

Sharples popsala svou cestu v textu pro Newsweek v září 2022. Nabídku domu dostala v červnu 2019, klíče převzala 14. února 2020, právě včas, aby ji za měsíc zastavil covid. Město jí v červnu 2020 prodloužilo lhůtu o dalších dvanáct měsíců, do února 2022.

Peníze na rekonstrukci měla z dědictví. Nejlevnější nabídka stavební firmy činila kolem 80 tisíc liber, víc, než kolik měla k dispozici. Rozhodla se proto pro kombinaci svépomoci a najatých řemeslníků na klíčové práce: kompletní přepojení elektroinstalace stálo 3 000 liber, nabídka na podlahové topení 6 000 liber. Část rozpočtu spolkly běžné životní náklady, bydlela jinde a platila nájem, zatímco peníze určené na stavbu ubývaly. Standard Decent Homes splnila v červnu 2022, tedy dva a půl roku po převzetí klíčů.

Důležitý detail: článek, který příběh znovu oživil v červnu 2026, pracuje s několik let starým případem. Nejde o novou transakci ani čerstvou rekonstrukci.

Co za to Liverpool skutečně získal

Akademická analýza Univerzity v Liverpoolu z roku 2018 pojmenovává podstatu programu bez příkras: město přeneslo velkou část finančního a realizačního rizika na jednotlivé kupující. Radnice se zbavila problémových nemovitostí, které generovaly náklady na zabezpečení a údržbu, a zároveň spustila obnovu konkrétních ulic bez nutnosti investovat vlastní kapitál.

Rozsah ale nebyl převratný. Homes for a Pound pokrýval zhruba dvě procenta městského prázdného bytového fondu. Šlo o jeden z nástrojů vedle grantů, půjček a vymáhání povinností vůči vlastníkům zanedbaných domů, ne o hlavní strategii.

A cenový „jackpot“? Podle dat HM Land Registry evidovaných na Rightmove se řadové domy na Webster Road v posledních letech prodávaly za 52 až 84 tisíc liber. Pokud Sharples investovala kolem 60 tisíc liber plus symbolickou libru, její celkový náklad spadá přibližně do tržního pásma ulice. Výhoda existuje, ale hlavně díky svépomoci, obětovanému času a extrémnímu stresu, ne díky samotné korunové ceně.

Není to jen Liverpool: Baltimore, Sicílie, a co Česko?

Podobné programy běží i jinde. Baltimore prodává vybrané městské prázdné budovy za jeden dolar s podmínkou rekonstrukce do dvanácti měsíců a pětiletého vlastního bydlení. Sicilská Sambuca di Sicilia vyhlásila aukci domů od tří eur, ale s kaucí pět tisíc eur, povinnou rekonstrukcí do 36 měsíců a přenesením veškerých administrativních nákladů na kupujícího, od technické dokumentace přes katastrální změny po energetické certifikáty.

Společný jmenovatel: nikde nejde o „dům zadarmo“. Symbolická cena je právní a marketingový rámec. Skutečný účet tvoří stavební práce, profesní služby, časový tlak a omezení nakládání s nemovitostí.

A Česko? Rozšířený komunální program po vzoru liverpoolského pilotu se nám nepodařilo dohledat. Český zákon o obcích v § 39 vyžaduje, aby obec zveřejnila záměr prodeje nemovitosti nejméně patnáct dní předem a aby případný prodej pod obvyklou cenou řádně zdůvodnila, třeba jiným důležitým zájmem obce, který převáží čistou ekonomickou výhodnost. Teoreticky tedy cesta existuje. Prakticky jde spíš o jednotlivé obecní dispozice s majetkem než o systémový nástroj s vlastní značkou.

Dům za 28 korun zní jako sen. Sharples za něj zaplatila dvěma a půl lety práce, vyčerpaným dědictvím a měsíci, kdy nevěděla, jestli jí peníze vůbec vystačí na dokončení přízemí. Obce nedávají domy, přesouvají riziko.