Protivného samotáře neměl nikdo z vesnice rád, přesto byly na jeho pohřbu zástupy lidí. Nikdo neměl tušení, že pomohl tisícům lidí

Stárnoucího muže považovalo okolí za podivína. Neměl rodinu, stranil se ostatních, vypadal zanedbaně a jeho oblečení poněkud ošuntěle. Ve skutečnosti byl ale velmi laskavý.

Starý muž s holí v ruce i Zdroj fotografie: Freepik
                   

Lidé mají tendence dívat se skrz prsty na ty, kteří se nějak vymykají standardu. Když se někdo straní ostatních a na první pohled vypadá jako nevrlý podivín, tak to automaticky nemusí být společenský vyvrhel. Vlastně může okolí často pořádně překvapit tím, jaký ve skutečnosti je. Své o tom ví i čtenářka DámskéhoDeníku Jana K. z Rakovnicka. „Všichni měli Pavla za divné individuum, ale byl to laskavý muž,“ napsala nám do redakce.

Sousedé ho považovali za podivína

Podle lidí z vesnice byl Pavel neoblíbený protivný samotář. Paní Jana byla dlouhá léta jeho sousedkou a moc dobře věděla, že ve skutečnosti je skromný, štědrý a velmi osamělý. Neměl manželku ani děti. „Nikdy se neoženil. Jeho první láska zemřela při tragické nehodě, když mu bylo dvacet let. On se s tím nikdy nedokázal smířit. Možná hledal spřízněnou duši, ale nenašel ji,“ vypráví čtenářka, která si s Pavlem ráda povídala přes plot a na stará kolena mu pomáhala s úklidem nebo mu vařila.

Dojemný příběh malého chlapce, který všechny své úspory utratil na pomoc bezdomovcům. Je důkazem, že lidskost ještě nevymřela

Pavel chodil v ošuntělém oblečení, ostatních si nevšímal, býval zamlklý a vypadal tak trochu záhadně. „Kvůli jeho trochu podivínskému chování a zanedbanému vzhledu ho lidi z vesnice měli za protivného mrzouta a vyhýbali se mu. Možná se taky báli, že by po nich chtěl půjčit peníze, protože vypadal skoro jako žebrák,“ vysvětluje paní Jana s tím, že nikdo však netušil, jak úžasný člověk to je.

Pomohl tisícům lidí v nouzi

Celou svou profesionální kariéru Pavel pracoval jako sociální pracovník. Své práci se věnoval víc, než by musel. Každý den se setkával s lidmi v nouzi nebo s těmi, kteří se ocitli ve složité životní situaci. „Byl často velmi smutný z děsivých příběhů zoufalých lidí, se kterými se setkal. Snažil se pokaždé vymyslet, jak ještě by jim mohl pomoci. Nebyl jen zaměstnanec sociálky, dělal strašně moc nad rámec svých povinností a nejen to,“ popisuje paní Jana.

iZdroj fotografie: iStock

Peníze, které Pavel vydělal, rozdal na dobročinné účely. Až po jeho smrti se ukázalo, že během svého života poslal na charitu miliony korun. „Všechno, co vydělal a měl, jednoduše prodal a rozdal těm, kteří to potřebovali víc než on. Jeho pohřeb byl neuvěřitelně dojemný. Přišly se s ním naposledy rozloučit zástupy lidí, kteří jsou mu neskonale vděční,“ uzavřela příběh o svém štědrém sousedovi paní Jana.

Co si myslíte o příběhu pana Pavla?

Diskuze Vstoupit do diskuze
63 lidí právě čte
Zobrazit další články