Vědci varují: Právě teď dochází k jevu, který může ovlivnit všechny lidi na světě

Představte si bublinu, která vystoupí k hladině Tichého oceánu a praskne. V tom okamžiku vymrští do vzduchu tisíce částic menších než lidský vlas — úlomky rozpadlých plastových obalů, vláken a fólií. Vítr je odnese stovky až tisíce kilometrů daleko. Tam pohlcují a rozptylují sluneční záření úplně stejně, jako to dělají saze nebo prach. Tým vedený Yu Liuem z Washington University in St. Louis a korespondenčními autory Hongbo Fu (Fudan University) a Drewem T. Shindellem (Duke University) právě dopočítal, kolik tepla tyhle částice v atmosféře zadržují. Výsledek: globální průměrný přímý radiační forcing 0,039 ± 0,019 wattů na metr čtvereční. Číslo, které samo o sobě nezní dramaticky, dokud ho nezasadíte do kontextu.

Co přesně studie změřila

Autoři kombinovali laboratorní měření optických vlastností reálných plastových částic s globálním klimatickým modelem. Zkoumali, jak různé barvy, velikosti a stupně stárnutí ovlivňují schopnost plastu pohlcovat světlo. Barevné částice, červené, modré a černé, vykazovaly absorpční koeficienty 74,8× vyšší než čiré neopotřebované kousky. Stárnutí na vzduchu přitom celkovou bilanci mění jen málo: bílé částice žloutnutím absorpci získávají, červené blednutím ztrácejí.

Nejvyšší lokální forcing model ukázal nad severopacifickým subtropickým gyrem, oblastí, kterou média znají jako Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu. Tam hodnota dosahuje asi 1,34 W/m², což je 4,7× více než lokální forcing černého uhlíku. Důležité upřesnění: nejde o plovoucí ostrov viditelný z vesmíru. NOAA popisuje oblast jako rozsáhlou zónu se zvýšenou koncentrací drobných plastových částic rozptýlených ve vodním sloupci mezi Havají a Kalifornií.

Jak velký je problém ve srovnání s CO₂

Globální průměr 0,039 W/m² odpovídá 16,2 % forcingu černého uhlíku, tedy sazí z dieselů, kamen a požárů. Když to porovnáme s NOAA Annual Greenhouse Gas Index, který pro rok 2024 uvádí 3,54 W/m² od dlouhožijících skleníkových plynů, vychází podíl mikroplastů na zhruba 1,1 %. Proti samotnému CO₂ (2,33 W/m²) je to asi 1,7 %.

Jedno procento zní nevinně. Jenže jde o jedinou nově popsanou třídu atmosférických částic, a o třídu, která roste. OECD ve svém Global Plastics Outlook varuje, že při stávajících politikách se globální produkce plastů i odpad do roku 2060 téměř ztrojnásobí a únik do prostředí se zdvojnásobí. Studie přímo nepublikuje scénář forcingu do roku 2060, ale směr je zřejmý: víc plastu v oceánu znamená víc částic ve vzduchu a víc zadrženého tepla.

Proč to víme až teď

Atmosférický rozměr plastového znečištění není úplná novinka. Vzdálený horský transport mikroplastů prokázala práce v Nature Geoscience už v roce 2019. Rok nato vyšel důkaz mechanismu praskání bublin v mořské pěně jako zdroje plastového aerosolu. V roce 2021 přibyl důkaz volnotroposférického a transoceánského transportu.

Co chybělo, bylo klimatické vyčíslení. Autoři sami píší, že přímý radiační forcing atmosférických mikro- a nanoplastů byl dosud „špatně ohraničený“. Důvody:

• Nanoplasty se obtížně detekují standardními metodami.
• Chyběla standardizace měření optických vlastností reálných (ne laboratorně čistých) částic.
• Globální modely distribuce teprve dozrávaly, poslední vyšel v únoru 2025.

Doprovodný komentář News & Views v Nature Climate Change studii označuje za významný posun: „Malé plasty s velkým oteplovacím potenciálem.“

Co to znamená pro Česko

Přímý důkaz, že částice z Tichého oceánu doletí konkrétně nad Českou republiku, v literatuře zatím chybí. Prokázán ale je interkontinentální a transoceánský transport nejmenších frakcí s dobou setrvání v atmosféře až kolem jednoho roku. Přítomnost mikroplastů ve vzduchu nad střední Evropou je tedy pravděpodobná, jen ji nelze přímo přičíst jednomu oceánskému zdroji.

Česko samo přitom není v plastovém hospodářství bez viny, i když si stojí lépe než unijní průměr. Podle EEA vyprodukovala ČR v roce 2021 celkem 137 kg obalového odpadu na obyvatele (průměr EU: 189 kg). EKO-KOM za rok 2023 hlásí u plastových obalů 49 % recyklace a 40 % energetického využití, dohromady 89 % celkového využití. Třídění je dostupné pro 99 % populace a aktivně třídí 75 % obyvatel.

Třídění doma pomáhá, ale systémově nestačí. OECD klade hlavní váhu na omezení výroby primárních plastů, delší životnost výrobků, opakované použití a lepší design obalů.

Vdechujeme to všichni?

S velkou pravděpodobností ano. Systematický přehled publikovaný v Journal of Exposure Science & Environmental Epidemiology uvádí inhalaci jako jednu z hlavních cest expozice, přičemž vypočtené dávky bývají vyšší v interiéru než venku. Mikroplasty byly nalezeny v lidské plicní tkáni.

WHO i FDA se nicméně shodují: expozice existuje, ale současná evidence nestačí k pevnému určení zdravotního rizika při běžných hladinách. Laboratorní a zvířecí data ukazují možné zánětlivé reakce a transport do dalších orgánů, přenositelnost na člověka při reálných koncentracích ale zůstává otevřenou otázkou.

Klimatický účet plastů v atmosféře je teď poprvé vyčíslen. Zdravotní účet zatím ne. Obojí roste se stejnou křivkou, křivkou globální produkce plastu, která zatím nemá inflexní bod.