Život a smrt jsou dvě naprosto odlišné věci, které však, aniž by si to člověk uvědomoval, dělí velmi tenká hranice.
Otázka smrti je často probíraná a odpovědi a názory na ni se liší. Nikdo nemůže s určitostí říct, zda je možné, aby člověk poté, co zemře, něco cítil, či nikoli. Existují výpovědi lidí, kteří zažili klinickou smrt, líčí v nich, co viděli a cítili. Není však jasné, zda byly jejich pocity skutečné, jestli se nejednalo o pouhý výplod jejich fantazie. Velký otazník ale visí také v souvislosti s tzv. „přechodným stavem“ mezi životem a smrtí.
Signály značící smrt
Lidé, kteří se někdy setkali s umíráním, dokáží tento nepříjemný zážitek popsat. Výpovědi těchto osob v mnoha případech obsahují podobné či stejné body. Web Deník některé z nich také popisuje. Oči umírajícího člověka jsou pootevřené či otevřené a dívají se upřeně na jeden bod, ve skutečnosti se však již nekoukají. Jeho ústa jsou pootevřená, ruce i nohy chladnou. Slábne puls a mění se frekvence a hloubka dechu.
Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že jasným signálem smrti je poslední nádech. Ten bývá často spojován s děsivým zvukem nasátého vzduchu. Dle odborníků tomu tak ovšem ve všech případech nebývá. Někdy totiž po tomto silném nádechu následuje další, mnohem tišší.
Zajímavé jistě je, že po posledním nádechu tělo zdaleka nepřestává pracovat. Krční tepna totiž ještě několik vteřin pumpuje krev. Až poté umírá srdce, následně pak mozek. Ten se zoufale snaží zjistit, co se s tělem děje, proč nefunguje jako dříve. Proto bývá v tu chvíli detekována zvýšená mozková aktivita.
Hranice mezi životem a smrtí není tak zřetelná
Ukazuje se, že hranice mezi životem a smrtí je velmi tenká, často přehlédnutelná. Tuto skutečnost vysvětluje i Roland Schulz, jehož slova cituje i web Lelum: „Jednou z charakteristik smrti je, že nelze přesně určit okamžik jejího vzniku – hranici mezi životem a smrtí lze přirovnat k fata morgáně: při pohledu z dálky se zdá zřetelná a jasně viditelná, zde je život, zde je smrt. Čím blíže je však pozorovatel, tím je rozmazanější.“
Přestože lékaři znají jasné signály značící smrt, nedokáží jednoznačně určit, kdy přesně přijde. Mohou odhadnout, kdy pravděpodobně nastane, ale přesně nemohou čas smrti definovat. To může být často problém pro blízké umírajícího, kteří s ním chtějí být do poslední chvíle. Jako tomu bylo i v případě devadesátiletého muže, který se loučil se svou umírající ženou. Jakým způsobem to udělal, jsme vám na DámskémDeníku již prozradili.