Kateřina Staňková, 44letá pacientka s nařízenou ochrannou léčbou, odešla 13. září z pavilonu Psychiatrické nemocnice Bohnice spolu s návštěvou. Policie po ní pátrá od téhož dne.
Staňková byla do Bohnic umístěna na základě soudního rozhodnutí kvůli pyromanii, v minulosti opakovaně zapalovala kontejnery v Praze. Podle policejní pátrací evidence je záznam k 15. září 2026 stále aktivní. Policie upozorňuje, že u ženy nelze vyloučit nepředvídatelné nebo impulzivní chování. Zároveň ji ale v databázi vede s příznakem „Nebezpečná: Ne“ a „Ozbrojená: Ne“. Právě tento rozpor mezi varovným tónem a formálním hodnocením rizika stojí za pozornost.
Jak vypadá a kde ji hledat
Policie popisuje Staňkovou takto: hubená postava, výška 160–165 cm, modré oči, zdánlivý věk 44–46 let. U vlasů se oficiální zdroje mírně rozcházejí: policejní relace uvádí středně dlouhé rovné blond vlasy, pátrací karta pracuje s popisem „ryšavé/odbarvené“. Při odchodu z nemocnice měla na sobě černé krátké kalhoty, bílé tričko s krátkým rukávem a černé tenisky.
Před hospitalizací se nejčastěji pohybovala v Praze 7, v Holešovicích. Konkrétní ulice ani místa dřívějších žhářských útoků policie v aktuální relaci nezveřejnila. Holešovice ale zůstávají nejrelevantnějším vodítkem pro případné svědky.
Kdo ženu spatří, má okamžitě volat linku 158 nebo se obrátit na nejbližší služebnu. Policie výslovně nedoporučuje ženu kontaktovat ani se ji pokoušet zadržet. Užitečné je zapamatovat si místo, čas, směr pohybu a aktuální oblečení.
Proč mohla odejít z psychiatrické nemocnice
Na první pohled zní otázka logicky: jak může pacientka se soudem nařízenou léčbou prostě odejít? Odpověď je v samotném systému ochranného léčení, který Bohnice popisují na svém webu. Nejde o vězeňský režim. Oddělení 17, kde probíhá ústavní ochranné léčení, má dvě části: uzavřenou příjmovou a režimovou, kde pacienti postupně získávají vycházky a propustky. Smyslem je ověřovat, jak pacient funguje mimo bezpečné prostředí nemocnice.
Návštěvy jsou na většině oddělení standardní součástí režimu. Staňková podle policie využila odchodu návštěvy z pavilonu a odešla s ní. Nemocnice zatím veřejně neupřesnila, jak přesně k odchodu došlo a jaký byl konkrétní kontrolní režim na pavilonu v danou chvíli.
Bohnice v dřívějších vyjádřeních uvádějí, že při nevrácení pacienta neprodleně informují policii a soud. Pacient po návratu zpravidla spadne na nižší terapeutický stupeň. Při závažném nebo opakovaném porušování může nemocnice navrhnout přeměnu léčby na zabezpečovací detenci.
Pyromanie: diagnóza, která nezní dobře, ale má svá pravidla
Světová zdravotnická organizace v klasifikaci ICD-11 definuje pyromanii jako opakované selhání kontroly silných impulzů zakládat požáry, bez zjevného vnějšího motivu, jako je pojistný podvod nebo pomsta. Typický je vzestup napětí před činem a úleva po něm. Spouštěčem mohou být negativní emoční stavy: úzkost, nuda, osamělost.
Dlouhodobý průběh podle WHO není dobře zmapovaný, ale bez léčby se jeví jako chronický. Epizody mohou v čase přibývat a sílit. Pro Staňkovou to znamená, že recidivu nelze vyloučit, zvlášť ve stresu z útěku a mimo terapeutické prostředí. Současně ji ale nelze považovat za jistou. Bez individuálního lékařského posudku jde jen o obecnou charakteristiku diagnózy, ne o predikci konkrétního chování.
Útěky z Bohnic nejsou ojedinělé
Z otevřených policejních zdrojů lze doložit nejméně několik veřejně vyhlášených pátrání spojených s Bohnicemi jen za poslední rok: v červenci 2025, na přelomu dubna a května 2026, v červnu 2026 a nyní v září. Úplnou nemocniční statistiku se z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. Každý případ je jiný, ale opakování ukazuje na systémový rys: stupňovaný režim s vycházkami a propustkami ze své podstaty počítá s určitou mírou rizika. Nemocnice to vnímá jako součást léčebného procesu, veřejnost to čte jako bezpečnostní selhání. Pravda leží někde mezi.
Staňková je na útěku třetí den. Linka 158 funguje nepřetržitě.