Odmítla vzít tchyni domů: „Můj manžel si myslí, že jsem bezcitná. Já ale nechci mít doma dusno“

Jak je známo, největší boje a rivalita panují mezi tchyní a snachou. Je tomu tak odedávna, ale přesto existují světlé výjimky, avšak je jich stále méně. Příběh paní Zity ukazuje, jak zlomyslné, zlé a vypočítavé mohou takové tchyně být. Potřebovala se především svěřit, protože nemá komu. Vlastně tím i žádá o radu, jak se má zachovat a zda je opravdu taková, jak ji nazval její manžel.

I přes protesty tchyně se vzali

Paní Zita Koukalová žije se svým manželem Jirkou již téměř čtyřicet let. Dosud měli spokojené a klidné manželství, ale to jim teď narušila její tchyně. Nikdy pro ni bohužel nebyla dost dobrá. Když její syn chodil s předešlou přítelkyní, byla jeho matka spokojená, protože jeho partnerka pocházela z movité a vysoce postavené rodiny. Když se poté rozešli a on si přivedl domů paní Zitu, jeho maminka jí dala najevo, že je pro ni něco míň a že si její syn určitě zaslouží někoho lepšího, než je ona.

Přesto se vzali a velmi se milovali. Jirka jí často říkal, aby si z mámy nedělala těžkou hlavu, však si ji časem zamiluje. To se ovšem nikdy nestalo. Když se jim narodila dcera, dokonce jí s opovržením řekla, že ani není schopna zajistit mužského následníka rodu a vnučky si vůbec nevšímala. Až jakmile přišel na svět druhorozený syn, stále si jej přivlastňovala a později jím i manipulovala a snažila se jej proti paní Koukalové poštvat. To se jí naštěstí nepodařilo. Proto s ní kontakt snížila na minimum, ale svému manželovi nikdy nezakazovala, aby svou matku vídal.

„Jsem opravdu tak bezcitná?“

Když však její tchyně ovdověla a ve velkém domě zůstala sama, začala dělat problémy. Neustále svému synovi volala, a jelikož jí bylo paní Koukalové líto, pozvala ji několikrát k sobě domů na návštěvu. Tam se však manželova matka chovala hrozně, dělala si ze své snachy služku, kritizovala její dům, jídlo a vlastně všechno.

Přesto se to paní Koukalová snažila překousnout a se zaťatými zuby snášela její neustálé urážky. To však netušila, že bude ještě mnohem hůře. Když se tchynin zdravotní stav zhoršil tak, že nemohla skoro sama chodit a postarat se sama o sebe, neotálela využít situace. Hlavu měla totiž stále naprosto v pořádku.

Zatlačila na Jirku, aby ji vzal k sobě domů, protože sama už nic nezvládá. Paní Koukalová to však razantně odmítla a manželovi řekla, aby jí najal asistentku nebo ji umístil do pečovatelského domu. On však prý matku nikam nedá. Tak mu paní Koukalová ve vzteku navrhla, aby se k ní odstěhoval sám, protože za ty roky ponižování se o ni ona přece starat nebude. A tak ve finále její manžel prakticky žije se svou matkou, navíc je na paní Koukalovou naštvaný, a dokonce jí řekl, že je bezcitná.

„Vyčítám mu, že celé ty roky nebral ohled na mé pocity, kdy se ke mně ta ženská chovala jako ke kusu hadru. Nevím, jak s ním mám mluvit, cítím se zraněná, že si vybral svou matku, a ne mě. Obávám se, že tato situace naprosto zničí naše dosud bezproblémové manželství. Co mám teď dělat? Jsem opravdu tak bezcitná, jak mi Jirka říká?“ ptá se v dopise paní Koukalová a žádá o radu.