Pijete v horku ledovou vodu? Tělo se tím zahřívá, ne ochlazuje. Lékaři doporučují opak toho, co děláte

Když teplota přesáhne třicítku, první instinkt je sáhnout po ledové vodě z lednice. Pocit úlevy přijde okamžitě, a přesně tady začíná problém. Subjektivní „ahh“ a skutečný odvod tepla z těla jsou dvě různé věci. Výzkumník Lewis James z britské Loughborough University, specialista na výživu a hydrataci, to letos v červnu shrnul pro The Guardian jednoduše: teplý čaj může za správných okolností odvést víc tepla než sklenice ledové vody. Klíčová jsou ta dvě slova, „za správných okolností“.

Paradox, který stojí na potu

Mechanismus je překvapivě přímočarý. Když vypijete horký nápoj, teplo z tekutiny aktivuje termoreceptory v jícnu a žaludku, ne v ústech, jak by člověk čekal. Studie z roku 2014 ukázala, že pouhé převalování teplé tekutiny v ústech potní odpověď nespustí; teprve po polknutí tělo reaguje zvýšeným pocením. A právě odpařování potu je nejmocnější chladicí nástroj, který lidský organismus má.

Klíčový experiment provedl tým kolem Ollie Jaye na University of Ottawa v roce 2012. Při cvičení v suchu (23,6 °C, vlhkost pouhých 23 %) skupina pijící vodu o 50 °C uložila v těle méně tepla než skupina s vodou o 1,5 °C. Horký nápoj sice dodal teplo navíc, ale vyvolal tak silnou potní odpověď, že odpařování odvedlo víc, než kolik tepla přibylo.

Jenže opačný experiment dopadl jinak. Další studie ze stejného roku měřila přímou kalorimetrií celkové uložené teplo po horké a ledové vodě, a výsledek? Prakticky totéž: 364 versus 363 kilojoulů. Žádný rozdíl.

Kdy to funguje a kdy ne

Rozpor mezi studiemi má jedno vysvětlení: odpařování. Celý trik s horkým nápojem stojí a padá na tom, zda se zvýšený pot stihne z kůže odpařit.

Funguje to, když:

• je sucho a proudí vzduch (typicky letní den s nízkou vlhkostí, stín, vánek),
• člověk má na sobě volné oblečení nebo je pot exponován vzduchu.

Nefunguje to, když:

• je dusno a vlhkost přesahuje 60–70 %,
• pot po kůži stéká místo toho, aby se odpařoval,
• jste v přeplněné MHD, v kanceláři bez klimatizace nebo při těžké fyzické námaze.

V praxi to znamená: za suchého letního dne někde na zahrádce v Brně může vlažný čaj tělo ochladit efektivněji než ledová voda. V pražském metru za třicetistupňového dusna je ledová voda lepší volba.

Máta chladí hlavu, ne tělo

Marocký mátový čaj se v médiích pravidelně objevuje jako „přírodní klimatizace“. Menthol v mátě skutečně aktivuje receptor TRPM8, ten samý, který reaguje na chlad. Posouvá jeho práh tak, že tkáň hlásí svěžest i při vyšší teplotě. Pocit chladu je reálný. Pokles tělesné teploty nikoliv.

Studie z roku 2015 publikovaná v PLOS One testovala mentholové nápoje při cvičení v horku a vlhku. Sportovci hlásili lepší pocit svěžesti a podali lepší výkon, ale jejich jádrová teplota zůstala stejná jako u kontrolní skupiny. Máta je tedy spíš senzorický trik než fyziologický nástroj. Příjemný, užitečný pro motivaci pít víc, ale ne zázračný.

Co z toho plyne pro český červenec

James sám říká něco, co se do virálních titulků nevejde: důležitější než teplota nápoje je, kolik toho vypijete. Pokud vám ledová voda chutná a díky ní zvládnete za den vypít dva litry místo jednoho, je to lepší strategie než nutit se do horkého čaje. CDC ve svých doporučeních pro extrémní horko stále staví na dostatku tekutin a aktivním chlazení.

Pokud ale chcete experimentovat s teplým nápojem, držte se rozumného rozmezí. Ve studiích se pracovalo s teplotami kolem 37–50 °C. Rozhodně ne vroucí: Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny klasifikuje nápoje nad 65 °C jako pravděpodobně karcinogenní pro jícen.

Největší chyba není ledová voda. Je to přesvědčení, že pocit chladu a skutečný odvod tepla jsou totéž. Někdy se potkají. Někdy ne, a právě tehdy rozhoduje, jestli se vám pot z kůže odpařuje, nebo po ní jen stéká.