Pejsek se účastnil pohřbu svého pána, pak začal utíkat z domu. Syn se rozhodl ho sledovat

Pouto mezi člověkem a jeho čtyřnohým chlupatým přítelem je často mnohem silnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Stává se, že pokud páníček zemře, jeho věrný psí kamarád to velmi těžce nese. Prostě se mu stýská a truchlí. Chová se nezvykle, nejí a chřadne. Může také utíkat z domova stejně jako pejsek jménem Cesar. Pokaždé se vrátil, ale jeho nový pán se rozhodl, že zjistí, kam zvíře mizí.

Odmítal se hnout od rakve

Poslední dva roky svého života byl devětasedmdesátiletý Mehmet Ilhan kvůli těžké nemoci ochrnutý. Cesar byl jeho věrným společníkem po celou tu dobu. Jenže zdravotní stav seniora se zhoršil do té míry, že musel být hospitalizovaný v nemocnici. „Kvůli otcovu ochrnutí měli s Cesarem zvláštní a velmi pevný vztah,“ vypráví Mehmetův syn Ali.

V nemocnici v tureckém městě Bursa po několika dnech Mehmet zemřel. Cesar ztratil jediného člověka, na kterém mu v životě záleželo. „Už v posledních dnech, kdy musel být můj otec v nemocnici, byl Cesar smutný a přestal jíst,“ vzpomíná Ali. Odchod páníčka byl pro psa srdcervoucím zážitkem, se kterým se nedokázal vyrovnat. Odmítal se hnout od rakve s jeho tělem.

Každý den někam utekl

V pohřebním průvodu šel Cesar v čele hned za rakví. Nedal se zastavit. Během pohřbu seděl u rakve s Mehmetem se svěšenou hlavou. Bylo to velmi dojemné. To ale rodina ještě netušila, co bude následovat. Po pohřbu se psa ujal Ali. Snažil se ho rozptýlit, aby nebyl smutný při vzpomínkách na Mehmeta, ale marně. Každý den Cesar někam utekl a byl pryč několik hodin.

Ali se o něj bál a rozhodl se, že ho bude sledovat. Byl zaskočený, když zjistil, kam Cesar pravidelně mizí. Každý den běžel přes celé město na hřbitov. Posadil se k hrobu zesnulého páníčka a ani se nehnul. „Lidé, kteří pracují na hřbitově, mi řekli, že hrob mého otce navštěvuje každý den,“ řekl Ali s tím, že neví, jak dlouho bude trvat, než se Cesar ze ztráty přítele vzpamatuje.