Pavel na summit NATO pojede, ale vést delegaci nebude. Babiš si vzal vedení sám a vysvětlil proč

Celý spor se odehrál v sedmi červnových dnech. 22. června kabinet schválil vyslání české delegace na summit NATO v Ankaře vedené předsedou vlády, bez prezidenta. O dva dny později zasáhl Ústavní soud předběžným opatřením. A 29. června vláda ustoupila jen napůl: Petra Pavla do delegace doplnila, ale v čele nechal Andrej Babiš sám sebe. Výsledek je paradoxní. Prezident, který podle Ústavy „zastupuje stát navenek“, poletí do Ankary jako člen delegace vedené premiérem. A premiér tvrdí, že to tak má být.

Sedm dní, které přepsaly zvyklost

Kořeny sporu sahají do dubna. 8. dubna Pavel poslal Babišovi dopis, v němž oznámil, že se summitu hodlá zúčastnit „v čele delegace České republiky“. Premiér nereagoval veřejně. Odpověď přišla až 22. června, formou vládního usnesení, které schválilo delegaci vedenou předsedou vlády. Prezident v ní nefiguroval vůbec.

Hrad se obrátil na Ústavní soud. Ten 24. června vydal předběžné opatření a výslovně odkázal na „dosavadní ustálenou a dlouhodobou praxi“ účasti hlavy státu na summitech NATO. Jako výjimky zmínil jen mimořádný bruselský summit v březnu 2022 a madridský summit téhož roku, kdy prezidenta Zemana zastoupil premiér Fiala kvůli zdravotním komplikacím. Jinými slovy: soud dal najevo, že vynechání prezidenta z delegace je anomálie, nikoli norma.

Vláda 29. června zareagovala novým usnesením. Prezidenta akreditovala jako součást oficiální delegace, ovšem delegace „vedené předsedou vlády“. Formálně ustoupila v účasti. V symbolicky nejdůležitější věci, tedy kdo je navenek tváří české delegace, neustoupila ani o milimetr.

Proč Babiš trvá na vedení

Na tiskové konferenci 22. června Babiš zdůvodnění shrnul do tří bodů. Summit v Ankaře se podle něj bude lišit od předchozích. Klíčovým tématem budou obranné výdaje a plnění aliančních závazků, včetně pětiprocentního investičního cíle navazujícího na haagský summit 2025. A právě vláda odpovídá za rozpočet i zahraniční politiku.

„Rozhodnutí padlo na základě mého návrhu,“ řekl Babiš a označil důvody za „naprosto praktické“. Ústavně se opřel o články 67 a 77 Ústavy, které z vlády dělají vrcholný orgán výkonné moci a premiérovi dávají právo vystupovat jejím jménem. Logika je čitelná: kdo bude v Ankaře vysvětlovat spojencům, proč Česko plní nebo neplní obranné závazky, by měl být ten, kdo drží rozpočtové páky.

Jenže tím se premiér dostává do střetu s jinou ústavní normou. Článek 63 říká, že prezident „zastupuje stát navenek“. Pavel se na něj odvolává a připomíná, že českou delegaci na summitech NATO vedl v roce 2024 ve Washingtonu i v roce 2025 v Haagu. Nabídl kompromis: rozdělit dva vrcholné formáty summitu mezi prezidenta a premiéra. Vláda návrh nepřijala.

Co říká Ústava, a co neříká

Jádro problému je v tom, že Ústava výslovné pravidlo pro vedení delegace na summitu NATO neobsahuje. Obě strany mají legitimní oporu v textu:

• Prezident se opírá o čl. 63 odst. 1 písm. a), tedy zastupuje stát navenek, a o dosavadní praxi potvrzenou Ústavním soudem v předběžném opatření.
• Vláda se opírá o čl. 67 a 77, tedy je vrcholným orgánem výkonné moci, premiér vystupuje jejím jménem, a o fakt, že rozhodnutí prezidenta podle čl. 63 vyžadují spolupodpis vlády.

Ústavní soud zatím rozhodl jen předběžně; ochránil účast prezidenta, ale otázku vedení delegace definitivně nerozřešil. Meritorní nález teprve přijde. Do té doby platí stav, který vytvořilo vládní usnesení z 29. června: jedna delegace, dva nejvyšší ústavní činitelé, jeden formální vedoucí.

Co to znamená pro Česko v Ankaře

Summit NATO je z pohledu Aliance setkáním „hlav států a vlád“. NATO samo neurčuje, zda za konkrétní stát přijede prezident, nebo premiér; je to vnitrostátní záležitost. Navenek bude existovat jedna oficiální česká delegace, nikoli dvě. Hlasovací ani institucionální postavení Česka se nemění.

Přesto je spor víc než protokolární kuriozita. Dosud šlo o flexibilní politické uspořádání: v roce 2018 Babiš jako premiér zastoupil prezidenta Zemana na druhý den summitu, v roce 2022 jel do Madridu premiér Fiala s ministry, v letech 2024 a 2025 vedl delegaci Pavel. Nikdy to neskončilo u Ústavního soudu. Teď ano.

Praktický dopad na prosazování českých zájmů bude pravděpodobně omezený; mandát i pozici schvaluje vláda a ta je v Ankaře bude obhajovat. Větší škoda hrozí v rovině obrazu. Spojenci si všímají vnitřní soudržnosti delegací, i když to nahlas neřeknou.

7. července v Ankaře usednou Pavel i Babiš ke stejnému stolu. Kdo z nich bude mluvit za Česko, rozhodlo vládní usnesení. Kdo z nich má mluvit za Česko, rozhodne až Ústavní soud.