Rakušan řekl, že Okamura se nikdy neměl stát předsedou sněmovny. Opozice chystá návrh na jeho odvolání

Noc z 23. na 24. října 2026 skončila ve Sněmovně teprve nad ránem. Projednávání vládního návrhu na zrušení televizních a rozhlasových poplatků se protáhlo do hodin, kdy na Malostranském náměstí ještě stáli demonstranti a opoziční předsedové pendlovali mezi sálem a davem venku. Když se rozednilo, Vít Rakušan řekl ČTK větu, která otevřela novou frontu: Tomio Okamura se „nikdy neměl předsedou Sněmovny stát“. Noční dění označil za „absolutní pošlapání parlamentních zvyklostí a práv opozice“. Piráti vzápětí ohlásili, že na nejbližším jednání předloží návrh na Okamurovo odvolání. Jenže mezi návrhem a odvoláním leží propast, kterou opozice zatím nedokázala překonat.

Osmdesát podpisů je teprve vstupenka

Jednací řád Poslanecké sněmovny stanoví jasný práh: písemný návrh na odvolání předsedy musí nést podpisy nejméně dvou pětin všech poslanců, tedy 80 ze 200. To je podmínka pro to, aby se téma vůbec dostalo na pořad. K samotnému odvolání je pak potřeba většina přítomných poslanců v sále.

Opozice tento práh už jednou překonala. V lednu 2026 sesbírala 92 podpisů z pěti klubů: ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09. Jenže hlasování o zařazení bodu dopadlo 90 pro a 108 proti. Vládní většina Okamuru podržela. V únoru opozice návrh zopakovala se stejným počtem podpisů. Výsledek se nezměnil.

Teď je situace ještě komplikovanější. Piráti a TOP 09 podporu potvrdili veřejně. Rakušan ale dodal, že STAN věc „nejprve projedná na klubu“. O aktuální pozici KDU-ČSL a ODS k říjnovému návrhu zatím chybí čerstvé vyjádření. Bez plné opoziční sestavy je i sběr 80 podpisů nejistý, a i kdyby se podařil, lednový precedent ukazuje, co následuje.

Co se dělo v noci a proč to opozici tak zvedlo

Spouštěčem nebyl Okamurův výrok ani tweet. Byl jím způsob, jakým vedl schůzi. Vládní návrh na zrušení poplatků, tedy přesun financování České televize a Českého rozhlasu do státního rozpočtu, se projednával v režimu pevného hlasování ve stanoveném čase. Opozice tvrdí, že šlo o zkrácení prostoru pro debatu, rušení pauz a tlak na noční hlasování.

Pirátský poslanec Jan Jakob to ve stenozáznamu formuloval ostře: nový § 66 jednacího řádu byl podle něj použit „protizákonně a v rozporu s jednacím řádem“. Rakušan ve svém vystoupení mluvil o snaze zabránit tomu, „aby lidé z celé republiky nepřijeli na náměstí“. Venku se mezitím odehrával protest, demonstranti zaplnili Malostranské náměstí a část z nich se pokusila dostat blíž ke Sněmovně.

Důležitá korekce ale patří k tvrzení o úplném vyloučení opozičních místopředsedů z řízení schůze. Stenozáznam z 23. října ukazuje, že schůzi v jedné části vedla i místopředsedkyně Barbora Urbanová ze STAN. Spor o rozsah a pořadí předsedání je reálný, ale zkratka o „odstřižení opozice“ se z dostupných záznamů nepotvrzuje.

Bezprecedentní, nebo historická paralela?

Opozice situaci rámuje jako bezprecedentní zásah do parlamentní kultury. Martin Baxa z ODS mluvil o „útoku na fungující pilíř demokracie“. Vládní tábor ale kontruje. Poslanec Miloslav Janulík ve stenozáznamu připomněl noc ze 7. na 8. listopadu 2012, kdy se za podobně vyhrocené atmosféry hlasovalo o církevních restitucích. I tehdy se vedl spor o přestávky opozice a o legitimitu nočního hlasování.

Jde o to, kdo má pravdu? Částečně. Ale hlavně jde o to, kdo má většinu. A ta zatím stojí na Okamurově straně.

Reálný pokus, nebo nátlakové gesto?

Okamura sám pirátskou iniciativu smetl jednou větou pro ČTK: „Na neustálé lži, útoky, výkřiky a nesmysly Pirátů nemá smysl jakkoli reagovat.“ Soustředí se prý na svůj program.

Procedurálně je návrh na odvolání legitimní nástroj a opozice ho umí podat. Politicky je to ale podle nás spíš nátlakový a reputační útok než bezprostředně reálná hrozba. Bez trhlin ve vládní většině, bez přeběhlíků, bez rozkladu koalice, skončí hlasování stejně jako v lednu. Opozici zbývají klubové přestávky, procedurální odpor přímo na schůzi a tlak přes veřejnost. Žádný z těchto nástrojů Okamuru z křesla nesundá.

Třicátá čtvrtá schůze Sněmovny je přerušená do 3. listopadu. Až se poslanci vrátí do sálu, ukáže se, jestli opozice dokáže dát dohromady aspoň těch 80 podpisů. I kdyby je měla, klíčové číslo je jiné: 101. A to zatím nemá.