Rakušan řekl, že Okamura se nikdy neměl stát předsedou sněmovny

Rakušan řekl, že Okamura se nikdy neměl stát předsedou sněmovny. Opozice chystá návrh na jeho odvolání

Piráti oznámili, že navrhnou odvolání Tomia Okamury z čela Sněmovny. Mít podpisy pro otevření tématu ale ještě neznamená mít hlasy pro jeho sesazení.

i Zdroj fotografie: Flickr - licence CC BY SA 2.0
                   

Noc z 23. na 24. října 2026 skončila ve Sněmovně teprve nad ránem. Projednávání vládního návrhu na zrušení televizních a rozhlasových poplatků se protáhlo do hodin, kdy na Malostranském náměstí ještě stáli demonstranti a opoziční předsedové pendlovali mezi sálem a davem venku. Když se rozednilo, Vít Rakušan řekl ČTK větu, která otevřela novou frontu: Tomio Okamura se „nikdy neměl předsedou Sněmovny stát“. Noční dění označil za „absolutní pošlapání parlamentních zvyklostí a práv opozice“. Piráti vzápětí ohlásili, že na nejbližším jednání předloží návrh na Okamurovo odvolání. Jenže mezi návrhem a odvoláním leží propast, kterou opozice zatím nedokázala překonat.

Osmdesát podpisů je teprve vstupenka

Jednací řád Poslanecké sněmovny stanoví jasný práh: písemný návrh na odvolání předsedy musí nést podpisy nejméně dvou pětin všech poslanců, tedy 80 ze 200. To je podmínka pro to, aby se téma vůbec dostalo na pořad. K samotnému odvolání je pak potřeba většina přítomných poslanců v sále.

Opozice tento práh už jednou překonala. V lednu 2026 sesbírala 92 podpisů z pěti klubů: ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09. Jenže hlasování o zařazení bodu dopadlo 90 pro a 108 proti. Vládní většina Okamuru podržela. V únoru opozice návrh zopakovala se stejným počtem podpisů. Výsledek se nezměnil.

Teď je situace ještě komplikovanější. Piráti a TOP 09 podporu potvrdili veřejně. Rakušan ale dodal, že STAN věc „nejprve projedná na klubu“. O aktuální pozici KDU-ČSL a ODS k říjnovému návrhu zatím chybí čerstvé vyjádření. Bez plné opoziční sestavy je i sběr 80 podpisů nejistý, a i kdyby se podařil, lednový precedent ukazuje, co následuje.

Co se dělo v noci a proč to opozici tak zvedlo

Spouštěčem nebyl Okamurův výrok ani tweet. Byl jím způsob, jakým vedl schůzi. Vládní návrh na zrušení poplatků, tedy přesun financování České televize a Českého rozhlasu do státního rozpočtu, se projednával v režimu pevného hlasování ve stanoveném čase. Opozice tvrdí, že šlo o zkrácení prostoru pro debatu, rušení pauz a tlak na noční hlasování.

Pirátský poslanec Jan Jakob to ve stenozáznamu formuloval ostře: nový § 66 jednacího řádu byl podle něj použit „protizákonně a v rozporu s jednacím řádem“. Rakušan ve svém vystoupení mluvil o snaze zabránit tomu, „aby lidé z celé republiky nepřijeli na náměstí“. Venku se mezitím odehrával protest, demonstranti zaplnili Malostranské náměstí a část z nich se pokusila dostat blíž ke Sněmovně.

Důležitá korekce ale patří k tvrzení o úplném vyloučení opozičních místopředsedů z řízení schůze. Stenozáznam z 23. října ukazuje, že schůzi v jedné části vedla i místopředsedkyně Barbora Urbanová ze STAN. Spor o rozsah a pořadí předsedání je reálný, ale zkratka o „odstřižení opozice“ se z dostupných záznamů nepotvrzuje.

Bezprecedentní, nebo historická paralela?

Opozice situaci rámuje jako bezprecedentní zásah do parlamentní kultury. Martin Baxa z ODS mluvil o „útoku na fungující pilíř demokracie“. Vládní tábor ale kontruje. Poslanec Miloslav Janulík ve stenozáznamu připomněl noc ze 7. na 8. listopadu 2012, kdy se za podobně vyhrocené atmosféry hlasovalo o církevních restitucích. I tehdy se vedl spor o přestávky opozice a o legitimitu nočního hlasování.

Jde o to, kdo má pravdu? Částečně. Ale hlavně jde o to, kdo má většinu. A ta zatím stojí na Okamurově straně.

Reálný pokus, nebo nátlakové gesto?

Okamura sám pirátskou iniciativu smetl jednou větou pro ČTK: „Na neustálé lži, útoky, výkřiky a nesmysly Pirátů nemá smysl jakkoli reagovat.“ Soustředí se prý na svůj program.

Procedurálně je návrh na odvolání legitimní nástroj a opozice ho umí podat. Politicky je to ale podle nás spíš nátlakový a reputační útok než bezprostředně reálná hrozba. Bez trhlin ve vládní většině, bez přeběhlíků, bez rozkladu koalice, skončí hlasování stejně jako v lednu. Opozici zbývají klubové přestávky, procedurální odpor přímo na schůzi a tlak přes veřejnost. Žádný z těchto nástrojů Okamuru z křesla nesundá.

Třicátá čtvrtá schůze Sněmovny je přerušená do 3. listopadu. Až se poslanci vrátí do sálu, ukáže se, jestli opozice dokáže dát dohromady aspoň těch 80 podpisů. I kdyby je měla, klíčové číslo je jiné: 101. A to zatím nemá.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články