Mladí jsou proti, senioři chtějí tvrdý zákaz. Mobily ve školách rozdělily Česko na dva tábory

18. června 2026 předložili poslanci Andrej Babiš a Robert Plaga do Sněmovny návrh, který má od září 2027 plošně zakázat používání mobilních telefonů na základních školách, v mateřských školách i na nižších stupních víceletých gymnázií. O měsíc později, 20. července, vláda návrh podpořila. Jenže mezitím se ukázalo, že spor o mobily ve třídách není jen o tom, jestli je děti mají mít v kapse. Je o tom, kdo má pravidla určovat, a jestli vůbec chybí.

Co vláda skutečně chystá

Oficiální vládní popis z července mluví o zákazu používání mobilů a obdobných zařízení „během výuky a souvisejících vzdělávacích aktivit“. Počítá s výjimkami, například ze zdravotních důvodů. Červnová mediální verze návrhu přitom popisovala přísnější režim: zákaz i o přestávkách, telefon odložený do aktovky nebo skříňky po celý školní den.

Rozdíl není kosmetický. Právě rozsah zákazu, tedy jestli se týká jen hodin, nebo celého pobytu ve škole, byl jedním z důvodů, proč vláda ještě v březnu 2026 odmítla starší poslanecký návrh. V tehdejším stanovisku kritizovala, že není jasné, zda se má vztahovat i na přestávky, a doporučovala nejdřív vyhodnotit dopad metodiky, kterou MŠMT vydalo v únoru. O čtyři měsíce později podpořila jiný návrh na plošný zákaz. Politický obrat, který stojí za pozornost.

Školy už dávno nečekají na zákon

Klíčový fakt, který se v debatě pravidelně ztrácí: 93 % českých škol už dnes má pravidla pro používání mobilů zakotvená ve školním řádu. Vyplývá to z mimořádného šetření MŠMT z května 2026. A nejde o formální větu na papíře.

Během vyučování převažuje regulovaný režim na pokyn pedagoga: uplatňuje ho 76 % škol na prvním stupni, 87 % na druhém a 96 % na nižších gymnáziích. Úplný zákaz během hodin je menšinový. Fyzické odložení nebo odevzdání telefonu vyžaduje 38 % škol; z nich šest z deseti nechává vypnutý mobil v aktovce, čtvrtina ve skříňce, zbytek na určeném místě ve třídě.

Od 1. ledna 2026 navíc platí výslovná právní opora: metodika MŠMT umožňuje školnímu řádu používání mobilů omezit nebo zakázat. Nový zákon by tedy hlavně přesunul část rozhodování ze školy na celostátní minimum. Otázka zní, jestli to školy potřebují.

Dva tábory, ale jinak, než se zdá

Průzkum NMS pro pojišťovnu UNIQA z května 2026 ukázal, že zákaz mobilů ve školách podporuje 78 % populace. Mezi lidmi ve věku 15 až 24 let ale jen 44 %. Generační propast je zřejmá: mladší nesměřují odpor nutně proti jakékoli regulaci ve výuce, spíš proti plošným a tvrdým zákazům, které nerozlišují kontext.

Druhá osa sporu je institucionální. Asociace ředitelů základních škol provedla v lednu průzkum mezi 385 školami: 56,9 % respondentů považuje současnou právní úpravu za dostačující. Plošný celostátní zákaz podporuje jen 38,7 %. Předseda asociace Luboš Zajíc to v červnu shrnul v rozhovoru pro Frekvenci 1 jednou větou: mobily „není nutné zakazovat“.

Na druhé straně stojí rodiče a starší generace, kteří čtou téma optikou kázně a ochrany. Chtějí jasný mantinel, který nebude záviset na odvaze konkrétního ředitele. Obě strany mají legitimní argument, a právě proto je debata tak ostrá.

Co říkají data o účinnosti zákazů

Tady narativ o záchraně dětí naráží na tvrdá čísla. Výzkumná zpráva IRTIS při Masarykově univerzitě z února 2026 analyzovala dopady školních zákazů a závěr je střízlivý: plošné zákazy nejsou univerzálním řešením. Děti ve školách se zákazem vykazovaly stejnou nebo podobnou míru zkušeností s kyberšikanou jako děti ve školách bez zákazu. Zákaz může snížit rozptylování během hodiny, ale neřeší skupinové chaty, sociální sítě ani online prostředí mimo školu.

Česká školní inspekce navíc upozorňuje, že telefony nelze preventivně hromadně odebírat bez relevantního důvodu; opatření musí být přiměřené a mít pedagogický smysl. Samotný zákaz děti nenaučí technologie zdravě používat. Nenahradí práci s návyky a vztahy.

Francouzský vzor a slovenský soused

Česko není první, kdo po zákazu sahá. Francie má zákonný zákaz používání telefonů v areálu škol a collèges; školní řád určuje praktický režim včetně konfiskace a úložných míst, počítá s výjimkami pro zdravotní důvody i výslovně povoleným pedagogickým použitím. Slovensko zavedlo regulaci zákonem s účinností od ledna 2025.

Oba modely ale potvrzují totéž: zákon stanoví rámec, reálné vymáhání stejně leží na bedrech školy a jejích pedagogů. Žádný zákon neodebere učiteli nutnost rozhodnout, co dělat, když čtrnáctiletý žák odmítne telefon odložit.

Plošný zákaz může školám přinést právní jistotu a sjednotit minimum pravidel. Ale 93 % z nich už pravidla má. Skutečný test tedy není, jestli zákon projde Sněmovnou, ale jestli změní něco, co školní řád nedokázal.