Okamura slíbil 50 miliard úspor zrušením deváté třídy. Tři organizace mu spočítaly, že lže

Padesát miliard korun ročně. Tolik má podle předsedy Sněmovny Tomia Okamury ušetřit prosté škrtnutí deváté třídy základní školy. Číslo zní jako rozpočtový zázrak, víc než celý roční rozpočet ministerstva dopravy na údržbu silnic. Jenže když ho rozebrali analytici z PAQ Research, think-tanku IDEA při CERGE-EI a organizace EDUin, zůstalo z padesáti miliard něco přes dvanáct. Zbytek tvoří modelované budoucí daně, které by snad jednou odvedli lidé vstupující na trh práce o rok dřív. Snad, jednou, za devět let. A mezitím by stát musel zaplatit víc.

Z čeho se skládá „padesát miliard“

Klíč k celému sporu leží v kalkulaci Petra Macha, náměstka ministryně financí a ekonoma blízkého SPD. Mach podle Seznam Zpráv sám připustil, že plná částka by nabíhala postupně, plně až devět let po zavedení reformy. Struktura jeho výpočtu vypadá zhruba takto:

• Přímá úspora ve školství – náklady na jeden ročník ZŠ, tedy zhruba 12 miliard korun. To je jediné číslo, které se dá účetně ověřit.
• Budoucí daně a odvody – mladí lidé by o rok dřív začali pracovat, platit sociální a zdravotní pojištění, odvádět daň z příjmu. Právě tato položka tvoří většinu slibovaných 50 miliard.
• Odvozené fiskální efekty – vyšší spotřeba, nižší náklady na vzdělávací systém v dalších letech.

Problém? Celý dokument s rozpisem nebyl veřejně publikován. Známe ho jen z mediálních shrnutí a výroků. Karel Gargulák z PAQ Research označil padesát miliard za „totálně fiktivní číslo“. Ministr školství Robert Plaga byl ještě přímočařejší: „čisté hausnumero“.

Proč by první roky byly dražší

I kdyby někdo přijal logiku budoucích odvodů, okamžitý efekt reformy by byl opačný. Plaga v rozhovoru pro Radiožurnál vysvětlil mechanismus, který Okamurův návrh ignoruje: v roce zavedení by na střední školy nastoupily dva ročníky najednou. Normativ na žáka střední školy přitom činí zhruba 90 tisíc korun ročně, zatímco na základní škole je to kolem 70 tisíc. Stát by tedy v přechodovém roce platil za zdvojený ročník na dražším stupni. Místo úspory vyšší účet.

A to ještě nikdo nepočítal kapacity. Střední školy by musely naráz pojmout dvojnásobek uchazečů. Jak by vypadalo přijímací řízení? Okamurův veřejný návrh na to neodpovídá. Ani slovem.

Koho by to zasáhlo nejvíc

Debata o miliardách zakrývá otázku, která je podstatnější: co se stane s dětmi? Gargulák upozorňuje, že největší riziko nesou žáci bez silné rodinné opory, děti z chudších rodin, z méně podnětného prostředí, děti, které už dnes v systému balancují na hraně.

Zahraniční data mluví jasně. Polsko v roce 1999 udělalo přesný opak toho, co navrhuje Okamura, prodloužilo společné vzdělávání a oddálilo moment, kdy se žáci rozdělují do různých větví. Výsledek? Podle studie OECD se výkon polských patnáctiletých v testech PISA zlepšil o 35–36 bodů mezi lety 2000 a 2006. U žáků, kteří by bez reformy skončili ve slabších větvích, šlo o zlepšení přes 100 bodů. Dřívější selekce bije slabší děti. Pozdější selekce je táhne nahoru. Polský precedent jde přímo proti logice prostého „uříznutí“ ročníku.

Existují chytřejší úspory

Pokud jde o peníze, a o ty tu podle Okamury jde, existují cesty, které neznamenají přesun nákladů z rozpočtu na rodiny a děti. PAQ Research odhaduje, že revize roztříštěné sítě 2 600 zřizovatelů základních škol a sdílení administrativních služeb by přinesly 16 až 32 miliard korun ročně. Bez jediného zrušeného ročníku, bez tlaku na čtrnáctileté děti, bez kapacitního kolapsu středních škol.

Analýza IDEA při CERGE-EI zároveň ukazuje druhou stranu rovnice: i nejmírnější zlepšení gramotnosti populace by české ekonomice přineslo roční ekvivalent 18 miliard korun na HDP. Nízké vzdělání není úspora. Je to dluh, který stát splácí dekády přes sociální dávky, nižší produktivitu a vyšší náklady zdravotního systému.

Politický balón, ne reforma

Premiér Babiš návrh veřejně podpořil jako „velké téma“. Plaga po jednání s ním řekl, že zrušení deváté třídy není na pořadu dne, není součástí vládního programového prohlášení a ani stanovisko ministerstva financí ho nepodporuje, přestože právě z resortu financí pochází Machova kalkulace. Ani od září 2026, ani 2027 se podle ministra nic měnit nebude. Historicky se devátá třída rušila už v osmdesátých letech a od devadesátek se návrh periodicky vrací. Pokaždé bez úspěchu.

Pod heslem „úspora 50 miliard“ se ve skutečnosti prodává přesun nákladů a rizik z rozpočtu na děti, rodiny a střední školy. Jistá je jediná věc: kdo chce dělat školskou politiku přes líbivou cifru místo přes data, ten nešetří. Ten zadlužuje budoucnost.