Milion Kč k důchodu? Schillerová slibuje velkou změnu, z českých důchodců mají být boháči

Ministryně financí Alena Schillerová rozjíždí přestavbu třetího pilíře penzijního spoření, kterou sama označuje za největší za třicet let. Nižší poplatky, dynamičtější investování, logika životního cyklu a postupné uzavření starých transformovaných fondů, to jsou obrysy plánu, který má budoucím důchodcům přinést výrazně víc peněz na účtech. Částka „milion navíc“ se ve veřejné debatě opakuje jako politický slib. Detailní ministerská kalkulace, z níž by šlo číslo ověřit kus po kusu, ale zatím zveřejněna nebyla. Přesto existuje veřejně dostupný model, který ukazuje, za jakých podmínek to vychází, a pro koho ne.

Odkud se bere milion navíc

Nejbližší veřejně dohledatelné číslo nabízí lednová studie IDEA při CERGE-EI. Modelový střadatel, který měsíčně odkládá 1 100 Kč (tedy dnešní průměr) po dobu čtyřiceti let při hrubém ročním výnosu 10 % a slovenském typu poplatků, skončí s majetkem kolem 3,16 milionu Kč. Tentýž člověk v českém dynamickém poplatkovém režimu by měl jen 1,78 milionu. Rozdíl činí přibližně 1,38 milionu korun.

Jenže ten výpočet stojí na třech nohách najednou: čtyřicet let spoření, výrazně nižší poplatky a dynamická investiční strategie s vysokým hrubým výnosem. Stačí zkrátit horizont na třicet let nebo nechat peníze v konzervativním fondu a číslo se dramaticky smrskne. Při 1 100 Kč měsíčně bez jakéhokoli zhodnocení člověk za třicet let odloží 396 tisíc korun, za čtyřicet let 528 tisíc. Milion navíc proto nemůže stát jen na disciplíně vkladů. Rozhoduje výnos, čas a cena, kterou za správu peněz zaplatíte.

Kde jsou dnes peníze a proč tam moc nevydělávají

Ke konci prvního čtvrtletí 2026 bylo ve třetím pilíři 3,88 milionu účastníků a celkem 660 miliard korun. Z toho téměř 340 miliard stále leželo v transformovaných fondech, kde zůstávalo přes 1,64 milionu lidí. Právě tyto fondy jsou jádrem problému; garance nezáporného zhodnocení nutí správce investovat tak opatrně, že reálný výnos po odečtení inflace se blíží nule.

U účastnických fondů je situace lepší, ale ani tam to není ideální. CERGE-EI odhaduje efektivní poplatek českých dynamických fondů na zhruba 2,3 % ročně. Slovenské indexové důchodové fondy si účtují kolem 0,4 %. Český střadatel tak za správu platí pětkrát víc než jeho slovenský protějšek, a právě tento rozdíl v dlouhém horizontu generuje onen milionový deficit. Sama vláda ve svém stanovisku k poslaneckému návrhu novely z ledna 2026 připustila, že výše úplaty v některých případech neodpovídá reálné činnosti penzijních společností. Kritika poplatků tedy nejde jen od akademiků, ale i zevnitř vlády.

Co přesně reforma mění

Obrysy, které Schillerová veřejně popsala na jaře 2026, zahrnují několik vzájemně provázaných kroků:

• Snížení poplatků penzijním společnostem; konkrétní nové stropy zatím nejsou zveřejněny, ale ministerstvo jasně avizovalo tlak dolů.
• Investování podle životního cyklu; mladší střadatelé by automaticky začínali v dynamičtějších fondech, s přibližováním důchodového věku by se portfolio samo překlápělo do konzervativnějších aktiv.
• Postupné uzavření transformovaných fondů s horizontem kolem deseti let; starší klienti by dospořili, zbylí účastníci by byli převedeni do konzervativních fondů nového systému.
• Motivace pro mladé a případně nižší startovní vklady pro nárok na státní podporu.

Vedle toho už 27. května 2026 Sněmovna schválila menší novelu, která řeší situaci seniorů „uvězněných“ ve třetím pilíři po změnách z roku 2024. Ministerstvo financí zároveň oznámilo, že širší úpravy třetího pilíře brzy pošle do meziresortního připomínkového řízení. V médiích se objevuje cíl předložit novelu vládě do konce června 2026.

Důležité je, co reforma není. Nejde o návrat druhého pilíře z roku 2013, který umožňoval vystoupení ze státního důchodového pojištění; člověku se snížila sazba o 3 procentní body a zároveň odváděl 5 % vyměřovacího základu na osobní důchodové spoření. Nynější zásah se týká výhradně dobrovolného třetího pilíře a nesahá na konstrukci veřejného průběžného systému.

Pro koho milion platí a pro koho ne

Reforma má největší potenciál u lidí, kteří splňují tři podmínky najednou: začnou spořit mladí, zůstanou v dynamickém fondu desítky let a systém jim nebude ukrajovat polovinu výnosu na poplatcích. Pro třicátníka, který dnes přejde z transformovaného fondu do účastnického a reforma skutečně srazí poplatky na slovenskou úroveň, může být rozdíl v řádu statisíců až milionu korun.

Pro dnešního padesátníka v transformovaném fondu, kterému zbývá patnáct let do důchodu, bude efekt řádově menší. Krátký horizont a konzervativní strategie jednoduše neumožní, aby složené úročení odvedlo svou práci. A pro ty, kteří ve starém fondu zůstanou a nic nezmění, se nezmění prakticky nic, dokud je stát nepřevede automaticky.

Migrace přitom už běží i bez velké reformy: za první čtvrtletí 2026 si 27 485 účastníků převedlo úspory z transformovaných do účastnických fondů v rámci své penzijní společnosti. Kdo chce vyšší výnos, nemusí čekat na novelu. Přechodem sice ztrácí garanci nezáporného zhodnocení, ale otevírá si prostor pro reálný růst úspor.

Co musí ještě projít a co závisí na vás

K 30. květnu 2026 neexistuje hotový vládní text velké reformy. Politicky se musí dořešit konkrétní výše nových poplatků, režim státní podpory pro mladé, pravidla převodu transformovaných fondů i míra rozšíření investičních možností. Každý z těchto bodů může v meziresortním řízení i ve Sněmovně doznat změn.

Na individuální úrovni je klíčové jedno rozhodnutí: zůstat v neefektivním režimu, nebo přejít. Přechod z transformovaného do účastnického fondu je dobrovolný a možný kdykoli. U chystané reformy zatím není veřejně známo, co bude automatické a co bude vyžadovat aktivní volbu. Funkčnější třetí pilíř může část budoucích důchodců skutečně udělat výrazně bohatšími, ale sám o sobě nevyřeší tlak stárnutí populace na průběžný státní systém. Milion navíc je reálný scénář. Jen ne pro každého a ne bez vlastního kroku.