„Máma mě pořád kritizovala, teď nesu následky,“ říká Věra (33). Rodiče si vůbec neuvědomují, co svými řečmi způsobují

Děti vnímají svět kolem sebe zcela jinýma očima. To, co přijde dospělému nedůležité či běžné, je pro dítě velmi zajímavé a často se mu daná věc vryje do paměti. Takto je to i s chováním. Děti mají skvělou paměť a dokáží si zapamatovat věci, na které jeho rodič během pár dní zapomene. Proto je velmi důležité, jak se ke svým potomkům chovat, aby si nenesli následky do budoucna.

Rodiče ji přehlíželi

Slečna Věra P. je prostřední ze tří dětí. Má o čtyři roky starší sestru a o tři roky mladšího bratra. Pravděpodobně z tohoto důvodu jí nikdy nebylo věnováno tolik pozornosti. Nejstarší ze sourozenců měla vždy to nejlepší, byla velmi chytrá a krásná. Nejmladšího zase rodiče rozmazlovali a dávali mu to, na co si ukázal. Věra se proto často cítila odstrčená, a přestože se snažila dělat co nejvíce, vždy to bylo málo.

„Táta byl často služebně pryč, a tak se o nás starala máma. Když ale chodila do práce, musela jsem na bráchu dohlížet já, aby sestra mohla studovat,“ vzpomíná na své dětství v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku slečna Věra. Rodiče jí dávali starší sestru za vzor. Těšila se, až nastoupí do školy, aby jim ukázala, že ona bude také pilná studentka, ale to se bohužel nestalo. Matka totiž měla úraz a dlouhé měsíce byla v nemocnici. Nikdo tedy neměl čas slečně Věře pomáhat s učením.

Má extrémně nízké sebevědomí

Roky plynuly, nejstarší sestra odešla studovat vysokou školu, a když se poté slečna Věra chtěla přihlásit na stejnou univerzitu, matka se jí vysmála. „Říkala mi, že nejsem dost dobrá, tak ať to ani nezkouším. Dala jsem na její radu a šla studovat méně prestižní školu,“ píše dále v dopise čtenářka. Neustále poslouchala, že vypadá hrozně, neumí uklízet, uvařený oběd se nedá jíst, neumí se oblékat a mnoho další kritiky. „Smířila jsem se s tím, že jsem prostě k ničemu. Sestru matka neustále chválila, bratra objímala, na mně ale hledala chyby,“ svěřuje se slečna Věra.

Chování její matky na ní zanechalo následky. „Bojím se říct si o povýšení, neoslovím žádného muže, protože by mě jistě odmítl. Mám strach plnit si své sny. Často přemýšlím, kolik jsem toho promeškala, kolik příležitostí mi proklouzlo mezi prsty, a to jen proto, že mám kvůli matčině chování nízké sebevědomí. Nenávidím ji za to,“ zoufá si slečna Věra.

Netuší, čím si od rodičů zasloužila takový přístup. Možná to dělali nevědomky, což je problém mnoha dalších matek a otců. Neuvědomují si totiž, že svým chováním a řečmi svým dětem ubližují. A to je také případ prarodičů. Na DámskémDeníku jsme již zveřejňovali věty, na které by si měli dospělí dávat pozor, aby tak své potomky neranili.