Každá československá domácnost měla jejich baterku. Po 90 letech továrna padla, proti levnému zboží z Číny neměla šanci

Plechová tyčová svítilna Artas Focus, modrá, jednoduchá, prakticky nezničitelná. Kdo vyrůstal v socialistickém bloku, s velkou pravděpodobností ji zná. V NDR neexistoval jiný výrobce baterek na primární články, a tak se produkce z Arnstadtu rozlévala do dvaceti zemí. V roce 1981 z továrny odcházelo kolem pěti milionů svítidel ročně. Dnes je Taschenlampenwerk ARTAS GmbH mikropodnik s devíti lidmi a bilanční sumou, která za dva roky klesla ze 753 tisíc na 619 tisíc eur. Jednatel Gunnar Schlamann to řekl přímo: levná čínská konkurence, prudce dražší kontejnerová doprava a rozbité dodavatelské řetězce. Firma po zastavení výroby pravděpodobně zamíří do likvidace.

Devadesát let za třemi režimy

Příběh začíná v roce 1936, kdy se v Arnstadtu rozjela výroba pod značkou Daimon. Válku přežila, poválečné znárodnění taky. Od 1. listopadu 1958 nesla továrna jméno ARTAS a stala se monopolním dodavatelem kapesních svítilen pro celou NDR. Vedle ikonické tyčové Artas Focus vyráběla i ploché svítilny typu 2354, obě dnes eviduje berlínské DDR Museum jako dobové exponáty.

V chráněném prostředí plánované ekonomiky se dařilo. Žádná zahraniční konkurence, garantovaný odbyt, stabilní objem. Po sjednocení Německa v roce 1990 vznikla GmbH, privatizace proběhla v roce 1993. Z někdejšího monopolisty se přes noc stal malý výrobce na otevřeném trhu. A to v době, kdy do konce roku 1994 muselo být v bývalé NDR uzavřeno přes 3 700 podniků. Artas přežil. Třicet tři let.

Firma, která se nevzdala

Bylo by snadné napsat, že Artas zkrátka zaspal dobu. Jenže to není pravda. Portfolio, které firma nabízela těsně před koncem, vypadalo úplně jinak než za socialismu: LED ruční svítilny pro železnici a logistiku, regulovací tyče pro policii a armádu, infračervené lampy pro chov zvířat. Už v roce 2007 dodala 1 500 regulovacích tyčí saské policii, specializace na institucionální odběratele nebyla zoufalý pokus v poslední chvíli, ale dlouhodobá strategie.

Problém byl jinde. Diverzifikace oddálila konec, ale nevytvořila nový motor růstu. Devět zaměstnanců a klesající vlastní kapitál (z 701 tisíc eur v roce 2022 na 586 tisíc v roce 2024) znamenají jedinou věc: firma neměla objem, který by utlumil cenový šok zvenčí.

Čína netlačí jen cenou

Podle průzkumu německé obchodní komory DIHK z roku 2026 cítí rostoucí konkurenci z Číny 83 % průmyslových firem v Německu. Deutsche Bundesbank uvádí, že více než dvě třetiny podniků vnímají vyšší tlak z čínské nabídky. A nejde už jen o cenu, čínští výrobci technologicky dotahují náskok, který evropské firmy považovaly za svou pojistku.

Obchodní deficit EU s Čínou u zboží dosáhl ve druhém čtvrtletí 2026 hodnoty 103 miliard eur. Mezi hlavními položkami čínského importu figurují právě elektrická zařízení a strojírenské výrobky. Artas není ojedinělý případ. Je malý, výrazně symbolický příklad systémového problému.

Kdo v Evropě ještě svítí

Evropská výroba svítilen nezmizela úplně, ale přežívá jen v prémiových a specializovaných nikách. Německý Ledlenser vyvíjí v Solingenu, ovšem vyrábí v Číně, a otevřeně to přiznává. Lupine drží kompletní výrobu v bavorském Neumarktu, jeho čelovky ale stojí od 3 700 do zhruba 13 600 korun. Český Lucifer Lights vyvíjí a vyrábí čelovky v Česku od roku 2014. Na druhé straně stojí čínský Fenix ze Shenzhenu s globálním sortimentem a úplně jinou nákladovou strukturou.

Podle nás je z toho jasné: evropský výrobce může přežít v kvalitě, servisu a úzkém segmentu. V levné masovce, ve které Artas kdysi vyrostl, už ne.

Modrá baterka za 650 korun

Tvrdá čísla o tom, kolik svítilen Artas se dostalo do československých domácností, se nedochovala. Firma v roce 1981 uváděla zákazníky ve dvaceti zemích a Československo patřilo do stejného obchodního prostoru. Generační vzpomínka na modrou plechovou baterku je v českém prostředí živá dodnes, český e-shop Militarysklad nabízí model ARTAS Nr. 3010 za 650 korun, na německém Kleinanzeigen se sběratelské kusy prodávají za 200 až 500 korun.

Schlamann zatím mluví o doprodávání zásob a pravděpodobné likvidaci. Co bude s areálem na Stadtilmer Straße 39, nikdo veřejně neoznámil. Pět milionů svítilen ročně, zákazníci na třech kontinentech, devadesát let nepřetržité výroby, a na konci čtyři lidé, kteří zamykají bránu.