Jakmile člověk onemocní, jeho život se změní. Vyrovnat se s tím, že všechno nebude jako dřív, je náporem na psychiku pacienta i celé rodiny. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku Jitka K. z Teplic. Nedávno u ní lékař diagnostikoval cukrovku. „Necítila jsem se dobře, ale když zabrala léčba, v podstatě se můj život navrací do starých kolejí. Největším problémem je můj manžel,“ napsala nám do redakce.

Málem zkolabovala, testy odhalily cukrovku

Paní Jitka podle svých slov měla už delší dobu pocit, že s ní něco není v pořádku. „Byla jsem taková slabá, unavená, špatně jsem se pohybovala. Manžela to trochu znepokojovalo. Jsme spolu už třicet let a nikdy jsem zdravotně takhle nehaprovala. Pořád mě nutil, abych šla k lékaři,“ uvedla čtenářka s tím, že odbornou pomoc nevyhledala, protože své problémy připisovala stárnutí.

Pes –⁠ člen rodiny –⁠ zachránil malého Lukáše s cukrovkou. Kdyby ho nehlídal 24 hodin denně, zemřel by

Nakonec ale v rukách lékařů stejně skončila. „Byla jsem nakupovat a najednou mě polil studený pot a myslela jsem si, že omdlím. To mě vyděsilo, tak jsem šla k doktorovi. Udělali mi vyšetření a několik testů, které odhalily, že mám cukrovku. Musím si měřit glykémii, píchat inzulin a být na dietě,“ svěřila se paní Jitka. Po několika týdnech se cítila jako dřív. Vrátil se elán a přestala mít pohybové potíže.

Manžel jí kvůli nemoci dělá ze života peklo

Smířila se s tím, že kvůli nemoci se musí krotit se sladkým, jíst často výživné malé porce, píchat si několikrát denně inzulin a zaznamenávat pro lékaře pravidelně hladinu cukru v krvi. „Je to omezení, ale není to tak strašné. Mohla jsem skončit mnohem hůř,“ popisuje paní Jitka. Problémem se ukázal být její manžel. „Ještě před tím, než jsem byla u doktora, mě trochu hlídal a kontroloval, ale teď je to k nevydržení,“ říká čtenářka.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Namísto toho, aby svou manželku podpořil, střeží ji na každém kroku. „Pořád je mi za zády a kontroluje, jaký jsem měla cukr, zda jsem si aplikovala inzulin, co jím, jestli se dost hýbu. Chová se jako blázen a dělá mi ze života peklo,“ vypráví paní Jitka. Začala se cítit jako vězeň. „Mám toho plné zuby. Chápu, že má o mě strach, ale tohle už je moc,“ stěžuje si čtenářka. S manželem se pokusila promluvit, ale marně. „Nevím, co dělat. Jestli to takhle půjde dál, rozvedu se s ním,“ uzavřela svůj dopis paní Jitka.