V první zátoce pod hotelem Zagreb v Crikvenici pokrývají prázdná lehátka prakticky celou plochu veřejné pláže. Kdo si rozloží vlastní ručník, čelí slovnímu nátlaku zaměstnanců pronajímatele.
Začátkem července 2026 zveřejnil chorvatský portál Morski.hr svědectví muže, který si na zmíněné pláži lehl na vlastní podložku. Během několika minut k němu přišel zaměstnanec provozovatele lehátek s požadavkem, aby se posunul, prý „překáží potenciálním klientům“ a způsobuje finanční ztrátu. Muž odmítl. Následovaly výhrůžky, že „šéf má koncesi“ a že budou problémy. Fyzické násilí zdroj nedokládá, ale stěžovatel uvádí, že od dalších návštěvníků slyšel i o ostřejších střetech. Nejde přitom o výstřel do tmy: Novi list psal o téže lokalitě už v létě 2025, kdy si místní stěžovali, že kvůli osmdesáti kompletům slunečníků a lehátek rozestavěným na veřejné ploše nemají kam položit ručník.
Co říká zákon, a co se děje na pláži
Chorvatský zákon o pomorském dobru a mořských přístavech je jednoznačný: povolení ke komerční činnosti na pobřeží nesmí omezit ani vyloučit obecné užívání veřejné pláže. Prováděcí předpis navíc ukládá, že nevypůjčená plážová výbava má být uložená v určené části pláže, nikoli roztažená po celé ploše. A vlastní plán města Crikvenice pro správu pomorského dobra na období 2024–2028 jde ještě dál, výslovně počítá s dohledem pomorského redara a s možností povolení zrušit, pokud provozovatel omezuje obecné užívání.
Realita je opačná. Lehátka stojí v řadách od rána do večera, obsazená i neobsazená, a volný průchod k vodě se zužuje na úzké mezery. Město po dotazu Nového listu v roce 2025 odpovědělo, že žádný z platných aktů prý výslovně neurčuje, zda se výbava smí rozestavit až po pronájmu, nebo i předem. Tato interpretační mezera je klíčová, dává provozovatelům prostor pro agresivní praxi, aniž by formálně porušovali literu předpisu.
Nejde jen o Crikvenici
Podobné konflikty se opakují napříč chorvatským pobřežím. Na Makarské riviéře v létě 2024 dokumentovali novináři prázdná lehátka blokující přístup k moři, přičemž drobní pronajímatelé čelili kontrolám, zatímco větší firmy s politickými vazbami nikoli. Ve Splitu se o vytlačování z veřejné pláže pod hotelem psalo už v roce 2011. A přehled Total Croatia News z května 2026 popisuje „boj o místo na pláži“ jako systémový jev sezóny, od Istrie přes Kvarner po Dalmácii.
Pro českého turistu je podstatné, že problém se týká právě oblastí, kam nejčastěji jezdí: Makarská, Split, kvarnerské pobřeží. Není to záležitost jedné zátočky.
Co může turista udělat
Pronajímatel lehátek nemá pravomoc udělit pokutu ani legitimně vyhnat kohokoli z veřejné pláže. Může tlačit slovně, a v tom je nepříjemnost situace. Pokud se to stane:
- Zůstaňte klidní a požádejte o ukázání, kde přesně sahá povolená komerční zóna.
- Pořiďte fotky nebo video prázdných lehátek a situace.
- Neeskalujte fyzicky.
- Zavolejte místní dozor: Komunalno redarstvo Grada Crikvenice, bezplatná linka +385 800 0456.
- Při výhrůžkách nebo bránění v přístupu k moři volejte policii na 192, případně tísňovou linku 112.
- Pro námořní a pobřežní režim je kompetentní Ispostava Lučke kapetanije Crikvenica, tel. +385 51 242 321.
Klíčový argument, který máte na své straně: povolení ke komerční činnosti na pomorském dobru ze zákona nesmí omezovat obecné užívání pláže.
Chorvatsko versus zbytek Středomoří
V Itálii je hustá síť placených plážových resortů normalizovanou součástí pobřežní turistiky; kdo chce volnou pláž, hledá úseky označené jako „spiaggia libera“. Řecko se vydalo opačným směrem: od dubna 2026 rozšiřuje seznam pláží, kde jsou lehátka zcela zakázaná, s cílem chránit veřejný prostor i životní prostředí. Chorvatsko stojí někde mezi: zákon veřejný přístup chrání, ale vymáhání zaostává za řeckou razancí. Výsledkem je šedá zóna, kde rozhoduje odvaha provozovatele a ochota úřadů zasáhnout.
Město má nástroje, jen je nepoužívá
V veřejně dostupných materiálech se nám nepodařilo dohledat, že by úřady do začátku července 2026 oznámily konkrétní postih provozovatele na pláži pod hotelem Zagreb. Přitom vlastní plán Crikvenice výslovně umožňuje povolení zrušit, pokud držitel používá pomorské dobro mimo stanovené podmínky. Pravidla existují. Sankční mechanismus existuje. Chybí jediné, vůle ho použít.
Dokud ji město nenajde, zůstává veřejná pláž veřejnou jen na papíře. A turista s ručníkem je na ní nežádoucí host.