Halina Pawlowská přiznala bolesti, které ji nutí sedat uprostřed akcí. Příčinu vysvětlila jednou větou

Spisovatelka a moderátorka dorazila na křest knihy Zimní Josefa Maršálka ve foyer Divadla Lucie Bílé jako jedna z kmoter. Jenže místo obvyklého temperamentu, který ji provází na každé akci, bylo tentokrát vidět něco jiného: opatrné pohyby, ruka na zádech a časté přesuny ke židli. V rozhovoru pro Expres.cz pak Pawlowská vysvětlila, co se děje. Přespala na tvrdé hotelové posteli v Prostějově, ráno ji bolel celý bok a od té doby ji trápí to, co sama označuje jako zánět sedacího nervu. Při delším stání se prý začne „rosit bolestí“. Jedna věta, žádné drama. Typická Pawlowská.

Noc v Prostějově a ráno, které změnilo týdny

Příběh začal banálně. Pracovní výjezd, hotelový pokoj, postel tvrdší, než by záda sedmasedmdesátileté ženy potřebovala. Ráno přišla bolest celého boku, ostrá, nečekaná. Pawlowská si stav vysvětlila jako skřípnutý nerv a zánět sedacího nervu. Žádné operace kyčlí za tím podle jejích slov nestojí, artrózu rovněž popřela.

Na křtu knihy, kde spolu s ní kmotrovaly Tereza Bebarová, Zuzka Schmidtová a Tomáš Ondřej Pilař, pak bylo omezení patrné na první pohled. Stání bylo pro ni nejhorší. Několik minut vestoje a bolest se vrátila natolik, že si musela sednout. Přesto akci absolvovala celou, kniha byla symbolicky pokřtěna čajem a Pawlowská u toho nechyběla.

Bez prášků, s humorem

Překvapivější než samotná bolest je její přístup k ní. Pawlowská v rozhovoru řekla, že prášky nebere a bolest chce vědomě vnímat. Není to standardní lékařské doporučení (běžně se při ischiasu kombinuje zachování pohybu s analgetiky a fyzioterapií), ale její logika má svou vnitřní konzistenci: po třech dnech bez problematické postele popsala výrazné zlepšení.

Co na tom zaujme nejvíc, je kontrast. Žena, která se při stání rosí bolestí, se během rozhovoru několikrát zasmála a odmítla kolem sebe dělat rozruch. Kdo Pawlowskou zná z jejích knih nebo pořadů, ví, že nadhled a ironie jsou její výchozí nastavení. Tentokrát je ale nasadila na vlastní tělo.

Co vlastně ischias je, a může ho způsobit jedna noc?

Zánět sedacího nervu, odborně ischias, není samostatná diagnóza, ale symptom. Vzniká, když je sedací nerv, nejdelší nerv v těle, někde na své trase stlačený nebo podrážděný. Typicky se projevuje vystřelující nebo pálivou bolestí z dolní části zad přes hýždi do nohy, často jen na jedné straně. Může se přidat brnění, necitlivost nebo svalová slabost.

Podle přehledů Mayo Clinic a Johns Hopkins Medicine bývají nejčastějšími příčinami vyhřezlá ploténka, zúžení páteřního kanálu nebo degenerativní změny obratlů. Tvrdá postel se mezi standardními spouštěči neobjevuje, ale to neznamená, že Pawlowská nemá pravdu. Jedna nepohodlná noc mohla velmi pravděpodobně fungovat jako spouštěč u zad, která už nesou svou historii. S věkem roste význam opotřebení plotének i kostních výrůstků a stačí relativně malý impulz, aby se nerv ocitl pod tlakem.

Dobrá zpráva: většina případů se podle Cleveland Clinic upraví do šesti týdnů. Pawlowská popsala první úlevu už po třech dnech, což odpovídá lehčímu průběhu.

Kdy přestat čekat a jít k lékaři

Ischias obvykle nevyžaduje akutní zásah, ale existují varovné signály, které by neměl ignorovat nikdo, ani ten, kdo bolest raději vnímá bez prášků:

• Bolest se během několika týdnů nelepší nebo se zhoršuje.
• Slabost v noze narůstá, zejména v noci.
• Objeví se necitlivost v oblasti genitálu, konečníku nebo poruchy močení a stolice.
• Potíže jsou oboustranné.

V takových případech jde o stav vyžadující okamžité lékařské vyšetření. U Pawlowské nic z toho podle dostupných informací nenastalo a její popis odpovídá spíš akutní, bolestivé, ale odeznívající epizodě.

Zdraví jako téma, které se vrací

Není to poprvé, co Pawlowská v roce 2026 veřejně mluvila o svém těle. V květnu v rozhovoru s Čestmírem Strakatým popsala prodělaný plicní kolaps, po němž si začala život víc dávkovat, „pomaloučku, polehoučku“, jak sama řekla. Aktuální ischias s tím přímo nesouvisí, ale obě epizody ukazují totéž: ženu, která zdravotní komplikace nepopírá, ale odmítá se jimi nechat definovat.

Na křtu knihy Zimní, Maršálkovy nejobsáhlejší, přes pět set stran, uzavírající jeho čtyřdílnou sérii, nakonec vydržela celý program. Seděla víc, než by chtěla. Stála míň, než bývá jejím zvykem. Ale byla tam.