Spoříte si na důchod? Za 40 let vám poplatky můžou sežrat polovinu peněz. Sociolog řekl, kde je chyba

Číslo zní absurdně, vždyť roční poplatek za správu fondu je „jen“ kolem jednoho procenta. Jenže jedno procento ročně, které se odečítá z výnosu, pracuje přesně stejným mechanismem jako složené úročení, akorát obráceně. Každý rok se strhne kousek, který už nikdy nevydělá další kousek. Po čtyřiceti letech se ty kousky nasčítají do sumy, ze které se tají dech. Sociolog Daniel Prokop to v květnu na Radiožurnálu shrnul jednou větou: „Devadesát procent lidí poplatky nezná nebo podceňuje, nefunguje tam konkurence a trh to za třináct let stlačil minimálně.“

Jak jedno procento spolkne miliony

Modelový příklad ze studie IDEA při CERGE-EI ukazuje mechaniku názorně. Člověk, který čtyřicet let posílá do dynamického účastnického fondu 1 100 korun měsíčně a fond dosahuje hrubého výnosu 10 % ročně, přijde kvůli poplatkům zhruba o 1,75 milionu korun oproti hypotetické bezpoplatkové variantě. To je skoro polovina konečné částky.

Zákon o doplňkovém penzijním spoření dnes dovoluje u dynamických, smíšených a dalších účastnických fondů strhávat až 1 % ročně za obhospodařování a k tomu až 15 % ze zhodnocení. U povinného konzervativního fondu jsou stropy nižší, 0,4 % plus 10 % ze zhodnocení. Prezident Asociace penzijních společností Radek Moc v květnu 2026 uvedl, že průměrný poplatek za správu je napříč sektorem kolem 0,8 %. Zní to umírněně. Problém je ten patnáctiprocentní výkonnostní poplatek navíc, a hlavně čas, který z malých částek dělá velké.

Autoři studie Lukáš Nádvorník a Filip Pertold vyčíslili, že za poslední dekádu poplatky vymazaly 37 až 49 procent celkových výnosů českých dynamických fondů. Nejde tedy o teoretický model vzdálené budoucnosti. Efekt už běží.

Dva různé problémy, které se snadno pletou

Důležité je odlišit dvě věci, které člověk pod slovem „penzijko“ obvykle hodí do jednoho pytle. Doplňkové penzijní spoření, tedy účastnické fondy III. pilíře, trpí hlavně vysokými poplatky. Staré penzijní připojištění v transformovaných fondech má problém jiný: zákonná garance nezáporného zhodnocení nutí správce investovat extrémně konzervativně, takže výnosy sotva pokryjí inflaci.

Ke konci března 2026 evidovalo ministerstvo financí celkem 3,9 milionu aktivních smluv, z toho 2,2 milionu v DPS a 1,7 milionu ve starých transformovaných fondech. Těch 1,7 milionu lidí sedí na 340 miliardách korun, které prakticky nerostou. Poplatky u nich sice nejsou tak vysoké, ale výnos, ze kterého by se platily, je tak nízký, že klient stejně prohrává, jen jiným způsobem.

Proč trh nefunguje přes cenu

Pertold to v lednovém rozhovoru pro Český rozhlas nazval „největším selháním státu“. Fondy klienty nelákají na nízké poplatky, ale na státní příspěvek. Klient přijde, podepíše, dostane od státu maximálně 340 korun měsíčně, a dál se o poplatky nezajímá. Sedm z devíti penzijních společností sice podle Asociace penzijních společností nabízí nějakou slevu, ale zákonné stropy jsou tak uniformní, že se ceny drží blízko horní hranice.

Prokop k tomu přidává čtyři systémové vady:

• Lidé vstupují pozdě.
• Platí vysoké poplatky, které neznají.
• Často zůstávají ve fondech s nízkými výnosy.
• Peníze si pak vybírají jednorázově místo renty, čímž přicházejí o daňovou výhodu.

Srovnání se zahraničím je výmluvné. Slovenské indexové fondy účtují kolem 0,4 % ročně, švédský státní fond AP7 pouhých 0,07 %. Efektivní poplatková zátěž českých dynamických fondů vychází podle IDEA zhruba na 2,3 % ročně. Studie tvrdí, že průměrný český klient musí vložit až desetkrát více než klient slovenských indexových fondů, aby dostal stejnou rentu. Asociace penzijních společností oponuje studií EY, podle níž je český poplatek za správu v evropském srovnání průměrný až nižší, ale sama připouští, že problémem je právě vysoký výkonnostní poplatek.

Co s tím chce udělat stát, a co můžete udělat sami

Ministerstvo financí 3. června 2026 poslalo do připomínkového řízení novelu nazvanou „Lepší penzijko“. Tři hlavní změny: zrušení výkonnostního poplatku u všech typů fondů, plošný strop 0,5 % ročně za správu a povinně nabízená strategie životního cyklu, která automaticky přesouvá portfolio z dynamičtějších aktiv do konzervativnějších s blížícím se důchodem. Transformované fondy mají skončit k 31. prosinci 2036.

Pokud nechcete čekat na zákonodárce, pár věcí jde udělat hned:

• Zjistit, v jakém fondu jste. Dokument s klíčovými informacemi musí penzijní společnost poskytnout před podpisem smlouvy, ale můžete si ho vyžádat i zpětně.
• Zvážit přechod z transformovaného fondu do účastnického. Vyšší výnosový potenciál, ale bez garance nezáporného zhodnocení.
• Porovnat poplatky. Převod k jiné penzijní společnosti stojí maximálně 800 korun, po pěti letech u téže společnosti je zdarma. Jedna změna strategie ročně je bez poplatku.
• Nepodceňovat DIP. Dlouhodobý investiční produkt nemá státní příspěvek, ale zachovává daňový odpočet do 48 000 korun ročně a daňově zvýhodněný příspěvek zaměstnavatele do 50 000 korun ročně, při výrazně nižších nákladech.

Předčasná výpověď smlouvy DPS znamená ztrátu státních příspěvků a daňových výhod. Po 24 měsících vzniká nárok jen na odbytné bez státních příspěvků. Odejít úplně je tedy drahé. Přejít jinam nebo změnit strategii je levné.

Kdo za to může, a proč se o tom mluvilo tak málo

Prokop ani Pertold neříkají, že penzijní společnosti cokoliv zatajovaly. Zákonné stropy jsou veřejné, informační povinnost existuje. Problém je jinde: dopad poplatků je dlouhodobý, nevidíte ho na jedné roční výpisce a hůř se vysvětluje než jednoduché sdělení „stát vám přidá 340 korun“. Systém třináct let fungoval tak, že se soutěžilo o klienta přes státní příspěvek, ne přes cenu. A klient, který neporovnává cenu, ji ani netlačí dolů.

Stát teď reformou přiznává, že pravidla nastavil špatně. Otázka je, jestli novela projde včas a v dostatečně ostré podobě, nebo jestli dalších deset let spoření proběhne za stejných podmínek. Pro 2,2 milionu lidí v účastnických fondech je každý rok bez změny rok, kdy jim složené úročení poplatků pracuje proti nim.