Deficit ještě vyšší než 310 miliard? Kalousek i Skopeček mluví o projídání budoucnosti našich dětí

Ministryně financí Alena Schillerová v červnovém Poledni s Moravcem řekla dvě věci najednou: deficit bude vyšší než letošních 310 miliard korun a zároveň veřejné finance zůstanou pod třemi procenty HDP. Zní to jako protimluv, ale není to tak; tři procenta se totiž nepočítají ze samotného státního rozpočtu, nýbrž z celého sektoru vládních institucí, který zahrnuje i kraje, obce, zdravotní pojišťovny a státní fondy. Podle propočtu pro ČT24 by tříprocentní hranice odpovídala hotovostnímu schodku státního rozpočtu zhruba 356 miliard. Proti letošku je to navíc 46 miliard. Orientační přepočet na jednoho obyvatele: každý Čech by si příští rok „půjčil“ asi 32 700 korun místo letošních 28 400.

Dva plány, propastný rozdíl

Ještě v lednu 2025 Rada EU schválila český fiskálně-strukturální plán, který vyjednal kabinet Petra Fialy. Ten počítal pro rok 2027 s deficitem veřejných financí pouhých 0,9 procenta HDP a pro rok 2028 s 0,5 procenta. Nový návrh, který Ministerstvo financípředstavilo 8. června, vypadá úplně jinak:

Schillerová starý plán označuje za nereálný, tvrdí, že by znamenal kolaps investic, zdravotnictví i obranyschopnosti. Jenže Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku č. 3/2026 spočítala, že při stávajících pravidlech by hotovostní deficit státního rozpočtu pro rok 2027 činil jen 156 miliard korun, respektive 190 miliard po započtení návratné finanční výpomoci na nové jaderné zdroje. To je méně než polovina toho, co vláda naznačuje.

Historická řada, která mluví sama

Čísla za posledních devět let ukazují, kam se Česko posunulo:

• 2018: přebytek 2,9 miliardy
• 2019: schodek 28,5 miliardy
• 2020: schodek 367,4 miliardy (covid)
• 2021: schodek 419,7 miliardy (covid)
• 2022: schodek 360,4 miliardy (energetická krize)
• 2023: schodek 288,5 miliardy
• 2024: schodek 271,4 miliardy
• 2025: schodek 290,7 miliardy
• 2026: schválený plán 310 miliard

Pokud rozpočet 2027 skončí kolem 350 miliard, bude to jedna z nejvyšších hodnot v historii mimo pandemický šok. A to v době, kdy ekonomika roste a nezaměstnanost zůstává nízká. Právě tady začíná argument kritiků.

Co říkají Kalousek a Skopeček

Miroslav Kalousek v květnovém rozhovoru pro Reflex / Prostor X vyčíslil, že stát si už letos půjčuje nejméně 47 miliard na běžný provoz, tedy na výdaje, které „po sobě nezanechají nic jiného než povinnost splácet úvěry“. Rok 2027 podle něj vláda nemůže omlouvat zděděnou rozpočtovou pastí. „To už se jim jen nechce,“ shrnul.

Jan Skopeček v Partii na CNN Prima News posunul debatu k demografii. Česko stárne, tlak na penze a zdravotnictví poroste a místo vytváření rezerv vláda uvolňuje pravidla. Oba se shodují na výdajové konsolidaci a systémových úsporách. Žádný z nich nepředkládá hotový škrtací seznam, ale tvrdé číslo Národní rozpočtové rady (156, respektive 190 miliard) ukazuje, že prostor pro nižší deficit existuje.

Brusel zatím přihlíží, ale těsně

Evropská komise ve své jarní prognóze odhadla deficit veřejných financí Česka pro rok 2027 na 2,9 procenta HDP, tedy těsně pod hranicí, při které se otevírá procedura při nadměrném schodku. Zatím Česko v této proceduře není. Ministerstvo financí po pracovních jednáních s Komisí tvrdí, že je „blíž novému plánu“, a definitivní schválení očekává do konce července.

Pokud by revidovaný plán neprošel, unijní rámec počítá s vrácením k přepracování a s doporučením řídit se trajektorií, kterou stanoví Komise. Ostré sankce v dohledných zdrojích pro aktuální český případ nikdo nepopisuje, ale samotný fakt, že se Česko pohybuje na desetiny procenta od limitu, mluví za sebe.

Cena odkladu

Sama Schillerová připouští, že obsluha státního dluhu letos stojí kolem 100 miliard korun a příští rok může být 120 miliard. To je pětina celého plánovaného schodku, která jde výhradně na úroky. Každá miliarda navíc v deficitu dnes znamená menší manévrovací prostor zítra, ať už pro důchody, zdravotnictví, nebo pro reakci na příští krizi, kterou zatím nikdo neumí načasovat.

Spor mezi vládou a jejími kritiky proto není o tom, zda Česko zítra zbankrotuje. Je o tom, zda si v letech růstu vědomě vyčerpává rezervu, která bude chybět, až růst skončí.