Babiš si zavařil u Moskvy, problémem byla jeho schůzka s kazachstánským prezidentem

Dvacátého devátého dubna 2026 seděl Andrej Babiš naproti kazachstánskému prezidentu Kasym-Žomartu Tokajevovi v rozšířeném formátu jednání. Na stole neležela jen zdvořilostní agenda. Řeč byla o dlouhodobém kontraktu na ropu, o českém zájmu o kazašský uran, o obranném průmyslu, digitalizaci i dopravní infrastruktuře. Na konci dne Tokajev českému premiérovi připnul Řád Dostiq I. stupně, státní vyznamenání za přínos k rozvoji vzájemných vztahů. Pro Astanu šlo o signál strategického partnerství. Pro Moskvu o signál jiného druhu.

Co přesně se v Astaně odehrálo

Babišova cesta po Střední Asii, zahrnující Ázerbájdžán, Kazachstán a Uzbekistán, trvala od 26. do 30. dubna. Kazachstánská část byla nejnabitější. Den před prezidentskou schůzkou jednal ministr průmyslu Karel Havlíček s kazachstánským protějškem o navýšení dodávek ropy. Podle Havlíčkova vyjádření pro ČTK je zvýšení „na stole“ a může se realizovat v řádu měsíců.

Samotné jednání u Tokajeva posunulo věci na nejvyšší politickou úroveň. Podle oficiální zprávy kazachstánské prezidentské kanceláře se strany dohodly na přípravě konkrétního seznamu společných projektů. Babiš přivezl delegaci padesáti firem, proběhlo podnikatelské fórum se dvěma stovkami účastníků a česká strana nabídla dvanáct cvičných letounů L-39 MG. Podepsána byla memoranda mezi ZVVZ Engineering, OMNIPOL Group a exportní pojišťovnou EGAP s kazachstánskými protějšky.

Víc než gesto. Zatím méně než hotová smlouva.

Proč to Moskvu dráždí

Ruský vicepremiér Denis Manturov loni v dubnu na fóru v Taškentu prohlásil, že průmyslové partnerství se Střední Asií patří mezi „bezpodmínečné priority“ Ruska. Čísla to potvrzují: ruské investice do ekonomik regionu přesáhly v roce 2024 částku 760 miliard rublů a podíl ruských firem mezi zahraničními podniky v Kazachstánu činí přes 40 %.

Když do tohoto prostoru vstupuje český premiér s agendou zahrnující ropu, uran a obranný průmysl, ruské čtení je předvídatelné. Oficiální protest Kremlu se v dostupných zdrojích dohledat nepodařilo, žádné veřejné varování, žádná nota. V ruském mediálním prostoru ale podobné kroky západních zemí vyvolávají narativ o „vytlačování z tradičních trhů“. A Babišova cesta nepůsobí izolovaně: jen několik dní předtím hostila Astana vysokou unijní schůzku k energetice a klimatu a EU se Střední Asií od summitu v dubnu 2025 rozvíjí strategické partnerství.

Česko jedná z pozice síly

Klíčový kontext, který mění váhu celé epizody: Česko už není v ruské energetické pasti.

• Ruská ropa 2025: pouhých 527 tisíc tun, tedy 7,7 % celkového dovozu. Ještě v roce 2024 to bylo 2,715 milionu tun.
• Kazachstán 2025: 1,26 milionu tun, zhruba 18 % dovozu, třetí největší dodavatel.
• Ázerbájdžán 2025: 2,905 milionu tun, přes 42 %, jednička.
• Kapacita TAL-PLUS: až 8 milionů tun ročně západní cestou. Celkový dovoz v roce 2025 činil 6,857 milionu tun.

Od dubna 2025 je Česko podle tiskové zprávy MERO poprvé v historii zásobováno výhradně neruskou ropou. Přímá ruská páka na české ropné dodávky je dnes technicky nulová.

Co z toho plyne pro Moskvu — a pro Prahu

Skutečný třecí bod není protokolární fotografie z Akordy. Je to fakt, že Praha diverzifikaci už nezkouší z pozice závislosti, ale z pozice volby. Kazachstánská ropa a uran nejsou zoufalý únik od Ruska, jsou rozšířením portfolia, které už funguje bez Moskvy.

Pro Rusko je to nepříjemný precedent. Ne proto, že by Česko samo dokázalo převrátit mocenskou rovnováhu ve Střední Asii. Ale proto, že každý další evropský hráč, který v regionu uzavírá vlastní energetické dohody, oslabuje narativ o nenahraditelnosti ruského prostřednictví.

Babiš se z Astany vrátil s vyznamenáním, s politickým příslibem a se seznamem projektů k dopracování. Kreml nedostal ani formální pozvánku ke stolu.