Každý by se měl svobodně rozhodnout, zda chce v životě mít děti, nebo ne. Pokud ho k tomu někdo nutí, působí to negativně na lidskou psychiku a mezilidské vztahy.
Myslet si, že hlavním cílem žen je rodit potomky, je vcelku zastaralé. Dříve to tak lidé brali, ale dnes už je na každém z nás, jak se rozhodne. Nikdo nemůže svého partnera nebo jakéhokoliv člověka nutit, aby je měl. Důvodů, proč nemít děti, je spousta. Může to být tím, jak daný člověk vyrůstal, nebo to, že si nikdy nenašel vztah k žádnému dítěti. Občas toto rozhodnutí nemá žádný důvod, dotyčný člověk je prostě jen nechce. Podobně je na tom i Alena, která takový život rovněž neplánuje. Její matka to ale nechápe a neustále ji k tomu nutí.
Moje máma se chce stát babičkou
Je mi 31 let a doposud jsem již několikrát ve svém životě ostatním sdělila, že děti neplánuji. Moje matka to však nehodlá akceptovat a stále mě přesvědčuje o tom, že se jednou rozhodnu založit rodinu „Jsi stále ještě moc mladá, ještě změníš názor,“ říká mi velice často, když diskutujeme o tomto tématu. Já jsem ale pevně přesvědčená. Děti mi vůbec nevadí, ale vlastní nechci. Ani nemám problém někomu pohlídat jejich ratolesti, pokud je to potřeba. Dokonce se často starám o své malé příbuzenstvo, ale přesto názor nezměním.
Nikdy jsem nechtěla být matkou
Už od malička jsem v sobě nenašla žádné mateřské pudy nebo pocit toho, že bych jednou chtěla mít své vlastní potomky. Když jsem byla dítě, tak si všechny holčičky okolo mě hrály se svou panenkou. Já jsem preferovala autíčka. V mojí rodině si z toho dělali srandu, dokud jsem neřekla, že opravdu nechci mít potomky. Když jsem dospěla, uvědomila jsem si, že nemám nejmenší potřebu následovat to, co společnost považuje za běžné – jednou porodit dítě.
Matka mi začala vyhrožovat
Kvůli mým životním prioritám mě moje matka odsuzuje. „Okrádáš mě o možnost být babičkou, to ti nevadí?“ říká mi pravidelně a poměrně s oblibou. Myslí si totiž, že tím něco změní. Kvůli tomu, že jsem jedináček, se máma vnoučat od nikoho jiného nedočká. Proto se snaží, abych se rozhodla jinak. Já si však stojím pevně za svým, protože jen já mám právo činit takové důležité verdikty o mě a mém těle, nikdo jiný.
Zažila jsem už hodně partnerů, se kterými jsem se rozešla jen proto, že chtěli děti. Jednoho dne jsem se seznámila s Petrem, který to naštěstí má nastavené stejně. „Snad ti nevadí, že nechci mít děti. Není to nic, po čem bych zrovna dvakrát toužil. Ale pokud se se mnou kvůli tomu už nebudeš chtít vídat, pochopím to,“ oznámil mi na třetím rande a napjatě čekal na moji reakci.
Je to ideální partner pro mě
V tu chvíli jsem si řekla, že je to ten pravý. Jiné ženy by po takovém oznámení ze vztahu okamžitě utekly, protože by nesplňoval jejich očekávání, ale pro mě to byla v daný moment takřka výhra v loterii. Nedávno mě Petr požádal o ruku a já samozřejmě řekla ano. Moje matka byla velice ráda. Podle ní totiž to, že se dva vezmou, znamená, že plánují založit rodinu.
Snažila jsem se jí to znovu vysvětlit, ale setkala jsem se pouze s obrovským nepochopením a zlobou. Sdělila mi, že pokud jí nechci dát vnoučata, tak se na mé svatbě za žádných okolností neukáže. Kvůli tomu, jak je sobecká, je schopna zahodit možnost být součástí nejhezčího dne mého života a vidět, jak jsem konečně šťastná. Netuším, co mám dělat. Snad toho jedna z nás nebude jednou litovat.
Jak byste reagovali, kdyby vás máma nutila založit rodinu?