Klempíř dostal naloženo od Němcové i kulturní obce. Na předávání cen nepřišel, prý se bojí, že ho vypískají

Oficiálně kvůli viróze. Neoficiálně, a mnohem hlasitěji, kvůli tomu, že se podle kritiků bál reakce publika, které ho letos už dvakrát vypískalo. Jenže samotná absence je jen poslední dílek v mozaice, kterou ministr skládá celý rok: vynechané debaty, okleštěné formáty, odvolávání šéfů institucí a otevřené dopisy z oboru, na které neodpovídá. Ceremoniál v Rudolfinu se stal symbolem, ne proto, že ministr chyběl, ale proto, že jeho nepřítomnost už nikoho nepřekvapila.

Komorní sál místo Národního divadla

Státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo patří k nejvyšším kulturním oceněním v zemi. Každá nese diplom a 300 000 Kč, uděluje je ministr na doporučení odborných porot. V letech 2021 až 2024 se předávaly na Nové scéně Národního divadla za osobní účasti ministra a s přímým přenosem na ČT art. V roce 2025 se akce přesunula do Stavovského divadla, ale slavnostní veřejný rámec zůstal zachován.

Letos se vše odehrálo v komorní Sukově síni s omezeným počtem hostů a bez tradičního televizního přenosu. Mluvčí ministerstva Barbora Šťastná formát zdůvodnila potřebou šetřit. Překladatel Viktor Janiš nabídl jinou interpretaci: malý sál mohl být zvolen i proto, „aby ten pískot nebyl tak hlasitý.“ Ministerstvo tuto verzi nepotvrdilo.

Z plánovaných sedmi cen bylo fyzicky předáno pět. Státní cenu za literaturu získal Václav Jamek za román Rok s ostatními sirotky, státní cenu za překladatelské dílo Stanislava Pošustová-Menšíková za překlad Tolkienovy trilogie Pán prstenů. Výtvarnice Anna Daučíková cenu odmítla převzít, rodina režiséra Juraje Herze cenu in memoriam nepřevzala.

„Trapné, ubohé a nedůstojné“

Reakce přišly rychle a z více stran najednou. Miroslava Němcová na síti X napsala: „Ministr kultury se bojí přijít mezi osobnosti české kultury… Vůči oceněným a celé kulturní obci je to tak trapné, ubohé a nedůstojné, že by to snad nikdo jiný než Klempíř nesvedl.“ Přidala větu, která shrnula náladu: „Je to truchlivé mít ministra kultury bez elementární úrovně.“

Prezident Petr Pavel den po ceremoniálu označil předávání bez tradičního formátu a bez ministra za „minimálně zvláštní“ a řekl, že takové ocenění bez účasti ministra „nedává smysl.“ Tím spor přenesl z kulturní obce do nejvyšší ústavní roviny.

Pět organizací, Obec překladatelů, Překladatelé Severu, Umění trvá, Asociace spisovatelů a kUKátko, uspořádalo před Rudolfinem protestní setkání nazvané „Slovem proti tichu.“ V prohlášení uvedly, že letošní podoba ceremoniálu je „nedůstojná“ a hrozí, že z předávání udělá obraz „hlubokého rozporu mezi kulturní obcí a institucí, která má kulturu podporovat a hájit.“ Ministerstvo akci předem veřejně vůbec neprezentovalo.

Rok plný absencí a pískotu

Klempířova neúčast v Rudolfinu není izolovaná epizoda. Je to čtvrtá výrazná absence na exponované kulturní akci za devět měsíců:

• Únor 2026 – nedorazil na veřejnou debatu s umělci v pražském divadle Palace.
• Červen 2026 – na folklorním festivalu ve Strážnici ho publikum vypískalo. O týden později vynechal slavnostní zahájení karlovarského filmového festivalu s vysvětlením, že nechce „přilévat olej do ohně.“
• Říjen 2026 – čelil pískotu při zahájení Frankfurtského knižního veletrhu.
• Listopad 2026 – nepřišel na předávání vlastních státních cen. Oficiální důvod: viróza.

Z dohledatelných zdrojů za roky 2021 až 2025 vyplývá, že ministři kultury na ceremoniálu vždy osobně byli a ceny předávali, ať už šlo o Lubomíra Zaorálka, nebo Martina Baxu. Klempířova absence je přinejmenším první za posledních pět ročníků.

Hlubší trhliny pod povrchem

Kdyby šlo jen o jednu vynechanou akci, dala by se odbýt omluvou a kyticí. Jenže za Klempířem se táhne řada konfliktů, které z aféry dělají víc než osobní selhání v reprezentaci.

V březnu odvolal Alicju Knast z čela Národní galerie Praha. V dubnu Asociace spisovatelů protestovala proti omezení podpory vydávání knih a nevypsání druhého kola grantové výzvy. V srpnu kulturní a kreativní sektor, zastupující podle otevřeného dopisu více než 220 tisíc lidí, odmítl způsob přípravy nové Státní kulturní politiky. A pět dní před ceremoniálem ministerstvo oznámilo odvolání Petra Dvořáka z čela představenstva Státního fondu audiovize.

Personální zásahy, nepředvídatelné změny dotačních podmínek, slabá komunikace s oborem. Každý z těchto kroků má vlastní logiku a vlastní obhájce. Dohromady ale vytvářejí prostředí, ve kterém menší nakladatelé ztrácejí stabilitu plánování, kulturní organizace se cítí závislé na aktuální politické vůli a důvěra k resortu klesá s každým dalším otevřeným dopisem, na který nepřijde odpověď.

Co z toho plyne pro českou kulturu

Bezprostřední právní sankce ministrovi nehrozí. Politické a oborové následky ale už nastaly: protest před Rudolfinem, odmítnuté ceny, prezidentova veřejná kritika. Největším rizikem pro Klempíře není pískot, je to ztráta autority, bez které nedokáže prosadit žádnou reformu, ani tu dobře míněnou.

Václav Jamek si v neděli převzal diplom a šek. Ministra, který mu cenu udělil, potkal jen na papíře.