Zákon o důchodovém pojištění rozděluje kariéru na dvě části: odpracované roky a skutečné výdělky. Hranicí je 1. leden 1986.
Kdo nastoupil do práce třeba v roce 1975, má v evidenci ČSSZ každý odpracovaný rok poctivě zapsaný. Při výpočtu důchodu se mu ale otevřou dvě různé škatulky. Do jedné padne celková délka pojištění, od konce povinné školní docházky až po den před přiznáním důchodu. Do druhé vstoupí výdělky, z nichž se počítá průměr. A právě ta druhá škatulka začíná až 1. lednem 1986. Mzdy z let před tímto datem do ní zákon nepouští. Nejde o chybu systému ani o opomenutí úředníka. Je to vědomá konstrukce, která má své důvody, a pro statisíce lidí i hmatatelné důsledky.
Dva vstupy, dvě pravidla
Výpočet starobního důchodu stojí na dvou pilířích. První je doba pojištění, tedy kolik let člověk odpracoval, případně strávil na mateřské, v evidenci úřadu práce nebo v jiných zákonem uznaných obdobích. Druhý je osobní vyměřovací základ, tedy průměr ročních výdělků přepočítaných koeficienty na současnou hodnotu peněz.
Doba pojištění se počítá od ukončení povinné školní docházky. Kdo pracoval od roku 1975, má těch jedenáct let před rokem 1986 plně započítaných. Výdělky se ale berou jen z takzvaného rozhodného období, které podle zákona č. 155/1995 Sb. začíná 1. ledna 1986 a končí posledním dnem kalendářního roku před přiznáním důchodu. Pro odchod do penze v roce 2027 to znamená roky 1986–2026.
Proč zrovna rok 1986
Hranice nevznikla náhodně. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve zprávě o stavu důchodového systému výslovně uvádí, že k příjmům před rokem 1986 se nepřihlíží zejména kvůli kvalitě a dostupnosti dat. Evidence mezd z dob socialismu je děravá, nejednotná a často fyzicky nedochovaná. Stát se rozhodl raději pracovat s daty, kterým důvěřuje, než do výpočtu vpouštět nespolehlivé částky.
Pro člověka, který dvacet let makal v továrně a v roce 1986 teprve slavil čtyřicátiny, to znamená jedno: jeho kariéra před tímto mezníkem mu pomůže délkou, ale ne výdělkem.
Co to udělá s důchodem v číslech
V roce 2026 se za každý celý rok pojištění započítává 1,495 % výpočtového základu. Rozdíl mezi 40 a 38 lety pojištění je 2,99 procentního bodu, konkrétně 59,8 % oproti 56,81 % výpočtového základu. Ty dva roky navíc, získané prací před rokem 1986, tedy procentní výměru zvýší. Jenže mzdy z nich do průměrného výdělku nevstoupí, takže samotný výpočtový základ zůstane stejný.
Navíc od letošních důchodů platí přísnější vzorec: do první redukční hranice se započítává 99 % osobního vyměřovacího základu místo dřívějších 100 % a sazba za rok pojištění klesla z 1,5 % na 1,495 %. I bez tématu starých mezd jsou nové důchody o něco skromnější.
Existuje výjimka, a jak si evidenci zkontrolovat
Zákon pamatuje na jednu situaci, kdy se rozhodné období posune i před rok 1986. Stane se tak, pokud pojištěnec po roce 1985 nemá alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem. V takovém případě se období prodlužuje zpětně, nejvýše však k roku bezprostředně následujícímu po dosažení 18 let. Jde o pojistku pro lidi, kteří většinu produktivního života strávili před přelomem.
Praktický krok pro každého, koho se téma týká: přihlásit se na ePortál ČSSZ, otevřít službu Moje konto nebo Informativní důchodovou aplikaci a podívat se, co evidence obsahuje. Přehled vyměřovacích základů tam běží od roku 1986; doby před tímto rokem uvidíte jako dobu pojištění, ale bez částek. Pokud narazíte na mezery i v období po roce 1986, zejména v letech 1986–1995, vyplatí se dohledat mzdové listy nebo výplatní pásky a kontaktovat okresní správu sociálního zabezpečení. Chybějící výdělky za doloženou dobu může ČSSZ hodnotit jako vyloučenou dobu, aby vám nerozmělnily průměr.
Staré roky z důchodu nezmizely. Jen pracují jinak, než by člověk čekal, a než by si za celoživotní práci zasloužil.