Babiš se pustil do Pavla kvůli summitu NATO. Jedna věta udeřila víc než celý spor s vládou

Ve čtvrtek 25. června 2026, den po zásahu Ústavního soudu, premiér Andrej Babiš reagoval na celou kauzu dvojím jazykem. Právně označil rozhodnutí soudu za „naprosto absurdní“ a trval na tom, že zahraniční politiku na summitu má hájit vláda. Jenže pak přišla věta, která spor přenesla z ústavní procedury do osobní politické roviny. Podle agenturního přepisu ČTK Babiš Pavlovi vytkl, že nedodržuje vlastní předvolební slib: místo spojování společnosti ji dál štěpí. Tím se celý spor posunul. Nejde už jen o židli v Ankaře. Jde o to, kým Petr Pavel jako prezident je.

Tři dny, tři eskalace

Chronologie posledního týdne ukazuje, jak rychle se konflikt vrstvil. V neděli 22. června vláda schválila delegaci na summit NATO bez prezidenta. Vedoucím určila premiéra. O dva dny později, v úterý 24. června, Ústavní soud vydal předběžné opatření a nařídil vládě Pavla do delegace doplnit: notifikovat ho organizátorům, zajistit akreditaci a nebránit mu v účasti. Soud jednal mimořádně rychle i proto, že lhůta pro nahlášení složení delegace pořadatelům vypršela 26. června.

A ve čtvrtek 25. června přišla Babišova odpověď. Ne jen na soud. I na Pavlovo veřejné prohlášení, že jako prezident je automaticky vedoucím delegace a sám rozhodne, které části summitu absolvuje. Babiš to označil za „směšné a trapné“. Ale skutečný úder mířil hlouběji.

Útok na značku, ne na proceduru

Petr Pavel budoval svou politickou identitu na jednom ústředním motivu: prezident má společnost spojovat, ne rozdělovat. Říkal to už v prosinci 2020 v rozhovoru pro Luxor, tedy dávno před vyhlášením kandidatury. Opakoval to po zvolení v únoru 2023, kdy slíbil sloužit i těm, kteří ho nevolili. A znovu to potvrdil v květnu 2023 na Pražském hradě, když mluvil o hledání kompromisu a konsensu.

Babiš teď přesně tuto linku obrátil proti němu. Výtka o porušeném slibu spojování je účinnější politická zbraň než jakýkoli argument o akreditačních formulářích. Procedurální spor o složení delegace zajímá ústavní právníky. Otázka, jestli prezident dělá opak toho, co sliboval, rezonuje u každého, kdo si pamatuje inaugurační projev.

Podle nás je právě tohle bod, kde se konflikt překlápí. Z kompetenčního sporu o zastupování státu navenek se stává otevřený mocenský střet o politickou legitimitu. Babiš neříká jen „nemáte tam co dělat“. Říká: „Nejste tím, za koho se vydáváte.“

Co soud rozhodl, a co ne

Předběžné opatření Ústavního soudu je důležité číst přesně. Soud nařídil tři věci: notifikovat Pavla jako člena delegace, zajistit mu akreditaci a nebránit jeho účasti ani ji neztěžovat. Nerozhodl ale, kdo delegaci povede. Vláda 22. června určila vedoucím premiéra, Pavel tvrdí, že jako hlava státu je vedoucím automaticky. Tato otázka zůstává otevřená.

Soud navíc výslovně zdůraznil, že od vstupu Česka do NATO byli prezidenti pravidelně členy delegací na aliančních summitech. Výjimkou byly pouze summity v Bruselu a Madridu v roce 2022, kdy se tehdejší prezident nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů. Pavlův požadavek tedy rozhodně není bezprecedentní; bezprecedentní je spíš jeho vyloučení.

Konečný verdikt v kompetenčním sporu lze podle usnesení soudu čekat v řádu měsíců. Teprve ten řekne, zda má prezident na summitech NATO nárok být členem či vedoucím delegace z titulu své ústavní role, nebo zda vláda může složení určovat sama.

Pondělí bez summitu na programu

Zajímavý detail: veřejně zveřejněný program schůze vlády na pondělí 29. června summit NATO vůbec neobsahuje. Ani v avízu na webu vlády, ani v systému ODok mezi zveřejněnými body není samostatný materiál k summitové účasti prezidenta. Přitom politická komunikace obou stran naznačovala, že se „technikálie“ Pavlovy účasti budou ještě řešit.

Buď se praktické detaily dohodnou mimo veřejnou agendu, nebo se vláda spokojí s tím, co nařídil soud, a nic dalšího formálně neprojedná. V obou případech to znamená, že veřejnost se o konkrétní podobě Pavlovy účasti v Ankaře dozví až ze samotného summitu, ne z vládního usnesení.

Dva spory v jednom

Celý konflikt má dvě vrstvy, které je třeba odlišovat. První je ústavněprávní: kdo rozhoduje o složení delegace na mezinárodní summit, jaké jsou kompetence prezidenta a vlády, kde končí ceremoniální role hlavy státu a kde začíná exekutivní pravomoc kabinetu. To rozhodne Ústavní soud za několik měsíců.

Druhá vrstva je politická a rozhoduje se teď. Babiš ji otevřel záměrně. Pavlův dubnový dopis premiérovi počítal se společnou účastí obou: prezident měl vést delegaci, premiér měl detailně vysvětlit pozici vlády. Místo spolupráce přišel spor, místo konsensu soudní příkaz. A místo debaty o kompetencích věta o tom, že prezident nedodržuje vlastní sliby.

Ankara bude první test. Ale skutečný zápas se povede dál, o to, kdo definuje, jakým prezidentem Petr Pavel je.