Babiš řekl jasně: žalobu od Pavla bych bral jako akt nepřátelství. V pondělí padne rozhodnutí o summitu NATO

Tři měsíce trvající přetahovaná mezi Pražským hradem a Strakovou akademií vstupuje do rozhodující fáze. Nejde přitom o běžný diplomatický spor o místo v letadle. Jde o to, zda vláda může prezidentovi fakticky odříznout pravomoc, kterou mu dává Ústava, tedy zastupovat stát navenek. Pokud kabinet v pondělí schválí delegaci bez Petra Pavla, prezident podle vlastních slov podá kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Nic takového se v české historii ještě nestalo.

Co se v pondělí skutečně rozhoduje

Kabinet Andreje Babiše má na programu schůze 22. června hlasování o složení české delegace a mandátu pro summit NATO v Ankaře, který se koná 7. a 8. července v tureckém prezidentském komplexu Beştepe. Podle informací ČT24 počítá připravená vládní varianta s trojicí: premiér Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna. Petr Pavel v ní chybí.

Babiš sám na tiskové konferenci 8. června účast prezidenta nijak nekomentoval. Opakovaně jen říkal, že „rozhodne vláda ve sboru“. Ostrou rétoriku ve veřejném prostoru nese hlavně Macinka, který tvrdí, že na aliančním summitu má být „někdo, kdo skutečně rozhoduje“, tedy ten, kdo nese exekutivní odpovědnost za obranný rozpočet a plnění aliančních závazků. Právě Macinkovi je ve veřejné debatě připisována i formulace o „aktu nepřátelství“ v souvislosti s případnou žalobou.

Pavlův kompromis, který vláda odmítla

Prezident spor formalizoval už 8. dubna dopisem premiérovi. Opírá se v něm o článek 63 odst. 1 písm. a) Ústavy, tedy pravomoc zastupovat stát navenek, a žádá vládu o součinnost. Zároveň nabízí kompromis: chce jet v čele delegace, ale výslovně zve Babiše, aby letěl s ním a mohl spojencům osobně vysvětlit vládní pozici k výdajům na obranu.

Kabinet tenhle model nepřijal. Místo právní argumentace opakuje politickou: summit NATO je vrcholná exekutivní akce a rozhodovat o ní má vláda. Jenže Pavel má za sebou kontinuitu, která tento argument oslabuje. Na summitu ve Washingtonu v červenci 2024 vedl českou delegaci bez jakéhokoli sporu. Totéž v Haagu v červnu 2025, kde se účastnil i slavnostní večeře lídrů, a tehdejší premiér Fiala to předem veřejně komunikoval jako samozřejmost. Ještě v květnu 2026 Pavel reprezentoval Česko na summitu Bukurešťského formátu, který byl výslovně věnován přípravě na Ankaru.

Zajímavý je i kontrast uvnitř samotné Babišovy vlády. Na jednání 8. června kabinet schválil Pavlovu účast na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Rozhodnutí o NATO odložil. Proč je jedno multilaterální fórum v pořádku a druhé ne, vláda právně nevysvětluje.

Žaloba bez precedentu (skoro)

Pokud vláda v pondělí Pavla z delegace vyloučí, prezident podle svých slov podá kompetenční žalobu. Rozhodovalo by plénum Ústavního soudu podle § 120 až 125 zákona o Ústavním soudu. Žaloba by mohla mířit na vládu jako celek, případně na Ministerstvo zahraničních věcí, pokud by prezidenta administrativně nezařadilo do delegace. Předmětem by byl konkrétní zásah do výkonu ústavní pravomoci, ne abstraktní politická debata.

Ústavní právníci Marek Antoš, Jan Kysela a Ondřej Preuss se v rozhovoru pro Novinky shodují: žaloba je racionální a Pavel může uspět, pokud přesně vymezí, v čem mu vláda brání vykonávat pravomoc. Zároveň upozorňují, že vláda dosud nepředložila silnou právní argumentaci, spíš politické důvody.

Jediný vzdáleně srovnatelný spor na této úrovni řešil Ústavní soud v roce 2001. Šlo o střet vlády Miloše Zemana s prezidentem Václavem Havlem kvůli spolupodpisu při jmenování guvernéra České národní banky. Nález Pl. ÚS 14/01 dal tehdy za pravdu prezidentovi. Ale prezident žalující vládu kvůli vyloučení ze zahraniční delegace? To by bylo poprvé.

Co je skutečně v sázce

Bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský spor zlehčuje jako „kuriozitu do kuloárů druhé kategorie“. Spojenci ho podle něj vnímají spíš s pobavením než s obavami. Jenže reputační náklad nese Česko tak jako tak, ne kvůli tomu, kdo nakonec do Ankary poletí, ale kvůli veřejně rozehranému domácímu konfliktu v předvečer summitu.

iZdroj fotografie: Jiří Vítek – licence CC BY SA 4.0

Hlubší problém leží jinde. Spor o Ankaru nevznikl ve vakuu. Přelil se z kauzy nejmenování Filipa Turka ministrem do širšího střetu o hranice prezidentovy role v zahraniční a bezpečnostní politice. Vláda de facto testuje, zda může prezidentovu zahraniční roli administrativně zúžit, aniž by to nechala přezkoumat soudem. Pavel testuje, zda Ústava jeho pravomoc chrání i proti vůli kabinetu.

Pondělí jako bod zlomu

Hlasování vlády 22. června nerozhodne jen o tom, kdo zasedne za český stůl v Beştepe. Rozhodne o tom, jestli se poprvé v české historii prezident obrátí na Ústavní soud proti vlastní vládě s žádostí o vymezení hranic mezi Hradem a Strakovou akademií. Výsledek by pak platil daleko za horizont jednoho summitu.

Pokud kabinet Pavla z delegace vyřadí a prezident splní svůj slib, dostane slovo patnáct soudců v Brně. A ti nebudou řešit Ankaru. Budou řešit, kde končí vláda a kde začíná prezident.