Kupka přirovnal Babišovy zákony k prvorepublikové normě. Výsledek zní jako satira, ale je to realita

V roce 1930 přijal parlament zákon č. 22/1930 Sb., jehož celý obsah se vejde do jedné věty: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“ Norma šitá na míru zakladateli republiky, slavnostní a nikým nezpochybňovaná. Martin Kupka z ODS teď vytáhl právě tuto historickou kuriozitu jako zrcadlo, do kterého nastavil novelu zákona o střetu zájmů předloženou v červnu 2026. Jeho pointa je jednoduchá: tehdy šlo o poctu konkrétní osobě, dnes jde o výjimku pro konkrétní osobu. Jenže zatímco masarykovský zákon nikomu nic nebral, tahle novela by podle kritiků otevřela cestu veřejných peněz zpátky k firmám napojeným na premiéra.

Co dnes zakazuje zákon o střetu zájmů

Současný zákon č. 159/2006 Sb. ve znění po novele z roku 2017, které se přezdívá „lex Babiš“, obsahuje tři klíčové paragrafy:

• § 4a zakazuje členům vlády vlastnit nebo ovládat média.
• § 4b zakazuje firmám napojeným na člena vlády účastnit se veřejných zakázek.
• § 4c zakazuje těmto firmám čerpat dotace a investiční pobídky.

Zákazy jsou koncipované plošně. Nesoustředí se na to, zda politik o konkrétní dotaci osobně rozhodl. Stačí, že je členem vlády a zároveň ovládá firmu, která se o veřejné peníze uchází. Právě tahle automatická bariéra měla řešit situaci, kdy premiér s miliardovým podnikatelským zázemím sedí na vrcholu exekutivy.

Co by novela změnila

Poslanecký návrh z června 2026, předložený skupinou kolem Radka Vondráčka a podpořený i Filipem Turkem, by mantinely podstatně posunul. Podle veřejně dostupných popisů by nová úprava fungovala takto: firmy napojené na člena vlády by nesměly žádat jen o dotace, o nichž rozhoduje přímo Úřad vlády. Veřejné zakázky by se znovu otevřely. A lhůta pro zpětné vymáhání zemědělských dotací by se zkrátila z deseti na čtyři roky, a to retroaktivně.

Praktický efekt je zásadní. Místo tvrdého zákazu „nesmíš k veřejným penězům, dokud jsi ve vládě“ by platil užší test: „nesmíš jen tam, kde o tom přímo rozhoduješ.“ Rozdíl mezi oběma modely je propastný. Ten první brání systémově. Ten druhý otevírá prostor pro nekonečné spory o to, kdo vlastně „přímo“ rozhodoval.

Alena Schillerová novelu hájí dvěma argumenty: zákon prý nevznikl kvůli Babišovi a Babiše se prý už netýká, protože Agrofert převedl do svěřenského fondu RSVP Trust. Obě linie mají háček, a ten háček má jméno.

Soudy říkají něco jiného

Nejvyšší správní soud v sérii rozhodnutí z let 2024 a 2025 přijal výklad, který Schillerové obranu podkopává v základech. Rozsudek 8 Afs 215/2024-74 výslovně konstatoval, že nepřímý rozhodující vliv lze vykonávat i prostřednictvím svěřenských fondů a že Andrej Babiš takovou možnost ve skupině Agrofert měl. Soud tedy řekl jasně: samotný převod do fondu střet zájmů automaticky neřeší.

A nejde jen o české soudy. Evropská komise už v dubnu 2021 zveřejnila finální auditní zprávu o fungování systému prevence střetu zájmů v Česku. Evropský parlament následně uvedl, že prostředky byly neoprávněně přidělovány entitám z holdingu Agrofert, kde je Babiš skutečným vlastníkem, a že se zároveň podílel na implementaci rozpočtu EU v situaci střetu zájmů.

Novela tedy přichází ve chvíli, kdy soudy a evropské instituce výklad zpřísňují. Pravidla se nemění proto, že by byla špatná, mění se proto, že začala fungovat.

Proč příměr k Masarykovi sedí víc, než se zdá

Kupkova historická paralela není jen debatní bonmot. Zákon o zásluhách T. G. Masaryka byl normou psanou pro jednoho člověka, s jedním účelem a bez předstírání obecnosti. Každý věděl, komu a proč slouží. Síla Kupkova příměru spočívá v tom, že totéž podle něj platí o novele, jen s převrácenou logikou. Masarykův zákon jednomu muži vzdával hold. Tahle novela by jednomu muži odstraňovala překážky.

Ironická vrstva je ještě hlubší. Zákon o střetu zájmů vznikl jako obecná protikorupční norma. Zpřísnění z roku 2017 sice dostalo přezdívku „lex Babiš“, ale formálně platilo pro každého člena vlády. Teď se přepisuje způsobem, který by prakticky dopadl hlavně na jednu konkrétní situaci, tedy premiéra s miliardovým holdingem v pozadí. A to i přesto, že Ústavní soud v prosinci 2024 už smetl části takzvaného lex Babiš II jako nepřípustný přílepek. Spor se nevede po jedné přímce, ale v sérii legislativních a soudních kol, kde každé další kolo přepisuje výsledek toho předchozího.

Samo Ministerstvo zemědělství v roce 2026 připouští, že právní výklad § 4c se v čase měnil a definitivní soudní zlom přišel až v letech 2024–2025. Ani stát tedy dnes netvrdí, že situace byla po celé roky bez sporu.

Co z toho plyne pro českou politiku

V řadě evropských zemí se střet zájmů řeší jinak: povinnými přiznáními finančních zájmů, etickými kodexy, nezávislými komisaři. Francie má komisaře pro etické standardy, Británie zákaz placeného lobbingu a povinnost zveřejňovat relevantní vazby. Český model automatického zákazu byl v tomto kontextu nezvykle tvrdý. Ale právě proto fungoval jako jasná čára. Novela by ji rozmazala.

Pokud návrh projde, kontrola politiků s podnikatelským zázemím se posune od automatických bariér k měkčímu testu, který bude záviset na výkladu slova „přímo“. A výklady, jak ukazují poslední roky, se dají měnit zákonem, soudem i politickou vůlí.

Masaryk se zasloužil o stát jednou větou v zákoně. Na to, aby se pravidla ohnula zpátky k Agrofertu, jich bude potřeba víc, ale směr je stejný.