Koště a špína před prahem. Fiala v debatě sestřelil Schillerovou výrokem, na který neměla odpověď

Studio ČT24, neděle 14. června 2026, krátce po poledni. Jana Peroutková moderuje Nedělní debatu, u stolu sedí čtyři politici: Alena Schillerová, Petr Fiala, Petr Macinka a Vít Rakušan. Atmosféra houstne od první minuty, protože týden před summitem NATO v Ankaře se vláda přetahuje s prezidentem Pavlem o to, kdo vlastně Česko na aliančním jednání zastoupí. A právě do tohoto napětí Fiala vypálí větu, která se během hodin stane nejsdílenějším politickým citátem týdne. Podle sekundárních mediálních přepisů debaty řekl Schillerové: „Vezměte si koště a běžte si zamést před vlastním prahem. Je tam hodně velká špína.“

Tři rány v jedné větě

Síla výroku nespočívala v originalitě metafory, „zametat si před vlastním prahem“ je fráze, kterou zná každý. Účinek mělo to, co Fiala do té fráze naskládal. Jedním dechem spojil tři otevřené rány kabinetu.

Za prvé spor o summit NATO. Už v dubnu z vládního usnesení o letecké přepravě vyplývalo, že na summit mají letět premiér Babiš, ministr zahraničí Macinka a ministr obrany Zůna, bez prezidenta Pavla. Tradice přitom velí, že Česko na aliančních summitech zastupuje hlava státu. Za druhé novela zákona o střetu zájmů, kterou opozice čte jako legislativní pomoc Babišovi a Agrofertu. A za třetí celkový dojem koordinačního chaosu vlády, která podle Fialy řeší mocenské půtky místo bezpečnosti země.

Schillerová se ocitla v pozici, kde musela hájit všechno najednou. U summitu odkázala na rozhodnutí vlády plánované na 22. června. U novely střetu zájmů zůstal bez odpovědi opoziční dotaz, proč koalice změnu předložila právě teď a bez standardního připomínkového řízení. Jak upozornil iROZHLAS, Schillerová tvrdila, že se novela Babiše netýká, ale konkrétní mechanismus, proč by se ho týkat neměla, nevysvětlila.

Proč Schillerová tahala za kratší konec

Klíčový problém nebyla rétorika, ale role. Schillerová v debatě nevystupovala jen jako ministryně financí, ale jako hlavní obhájkyně premiéra i celé koalice ANO–SPD–Motoristé. Tím se z ní stal terč i za témata, která přesahují její resort: NATO, Hrad, Agrofert. Macinka vedle ní převzal tvrdší linii v zahraniční politice; tvrdil, že prezident na summitu nic nevyjedná a delegaci má vést vláda. Schillerová jeho pozici měkčeji podepřela institucionálním odkazem na budoucí rozhodnutí kabinetu. Prakticky fungovali jako dvojice: Macinka útočně, Schillerová defenzivně. Jenže defenzivní pozice v televizním duelu nevyhrává.

Podle průzkumu Kantar pro ČT považuje spor vlády s prezidentem za závažný 50 % lidí, jen 10 % ho nepovažuje za problém. Fiala tedy netrefil jen Schillerovou, trefil náladu veřejnosti.

Fiala bez řetězů

Kdo sleduje Fialovu rétoriku od začátku roku, nemůže být překvapen. Už v březnu v rozhovoru pro Prostor X nazval Macinkovo působení v zahraniční politice „medvědí službou“ Česku. V květnu v Radiožurnálu prohlásil, že koaliční strany „lhaly před volbami a lžou teď“. Sám vysvětluje svou novou razanci jednoduše: po dvanácti letech v čele ODS a po odchodu z premiérského křesla se cítí „svobodnější“. Některé věci by si jako předseda vlády nedovolil. Teď si je dovoluje.

Jenže svoboda má svou cenu. V dohledatelných online reakcích na nedělní debatu se vedle pochval Fialovy razance okamžitě objevily protiúdery přes kauzy jeho vlastní vlády: bitcoin, Dozimetr. Výrok o koštěti funguje jako zbraň oběma směry; kdo mluví o zametání, musí počítat s tím, že se někdo zeptá, jak čistý je jeho vlastní práh.

Od ekonomiky k institucím

Zajímavý je posun celého formátu střetů Fiala–Schillerová. Když se potkali v Partii na CNN Prima NEWS v srpnu 2021, šlo o klasický předvolební ekonomický duel: sliby, rozpočet, kampaň. O pět let později se debata točí kolem ústavních kompetencí, zahraniční reprezentace státu a pravidel střetu zájmů. Ekonomika ustoupila do pozadí. To vypovídá nejen o proměně obou politiků, ale i o tom, kam se posunula česká politická agenda.

Fialovo koště zůstane v paměti jako televizní moment. Otázka je, jestli za ním stojí víc než dobrý načasování a šťavnatá metafora, nebo jestli právě načasování a metafora jsou v české politice roku 2026 to jediné, co ještě zabírá.