Schillerová tvrdí, že zlevnila elektřinu. Komentáře pod jejím příspěvkem mluví úplně jiným jazykem

Schillerová napsala, že vláda „zlevnila lidem elektřinu a zařídila třetí nejlevnější naftu v EU“ a že právě díky tomu dosáhla květnová inflace jen 2,1 procenta. Příspěvek, jehož text citoval server eXtra.cz, okamžitě zaplavily desítky komentářů v duchu „lež“, „PR kecy“ a „chlubení cizím peřím“. Kritici míří na jedno místo: kdo tu úsporu skutečně zaplatil a zda si vláda nepřivlastňuje vliv světových trhů a České národní banky.

Co se s elektřinou od ledna doopravdy stalo

Od 1. ledna 2026 neplatí čeští odběratelé v regulované složce ceny elektřiny příspěvek na podporované zdroje energie (POZE). Stát převzal financování celé částky, podle Energetického regulačního úřadu šlo o přesun zhruba 17,1 miliardy korun z účtů odběratelů do státního rozpočtu. Průměrná regulovaná složka pro domácnosti a podnikatele na nízkém napětí díky tomu klesla z 2 772 Kč/MWh na 2 352 Kč/MWh, tedy o 15,1 procenta.

Číslo na faktuře je nižší. To je fakt. Jenže peníze nezmizely, přesunuly se jinam. Český statistický úřad ve své metodické poznámce výslovně uvádí, že bez zrušení POZE by lednový cenový vývoj u elektřiny i celkové inflace vypadal hůř. Komentující pod příspěvkem Schillerové přesně tohle pojmenovávají: „Platíme to stejně, jen z daní.“ A mechanismus opatření jim dává za pravdu.

Nafta, inflace a otázka zásluhy

U nafty se tvrzení o třetí nejlevnější v EU opírá o přepočty z dat Evropské komise publikovaných v rámci Weekly Oil Bulletin. Na konci května stál litr nafty v Česku v průměru kolem 40,70 Kč, zatímco unijní průměr činil 46,24 Kč. Česko skutečně patřilo mezi nejlevnější. Jenže nízká cena nafty odráží kombinaci světových cen ropy, kurzu koruny, spotřební daně a marží distributorů, připsat ji jednomu vládnímu rozhodnutí nelze.

Ještě zajímavější je inflační srovnání. Schillerová uvádí 2,1 procenta, to je český národní index CPI. Pro mezinárodní srovnání ale Eurostat používá harmonizovaný HICP, a ten byl v Česku v květnu 1,8 procenta. Paradoxně ještě lepší číslo, než ministryně cituje, ale jiná metodika. Průměr EU činil 3,3 %, eurozóny 3,2 %. Níž než Česko bylo jen Švédsko s 1,1 %.

Co na to centrální banka

ČNB květnovou inflaci 2,1 % předpověděla už v jarní prognóze ze 7. května. Samotné číslo tedy není žádným překvapením ani důkazem mimořádného vládního zásahu, je to výsledek vývoje, který centrální banka dopředu modelovala. Ve Zprávě o měnové politice navíc ČNB upozorňuje, že domácí proinflační tlaky přetrvávají, mírnější fiskální konsolidace působí proinflačně a inflace se může ke konci roku vracet blíž ke třem procentům.

Schillerová mluví o „strategické hospodářské politice“. ČNB mluví o rizicích, která z té samé politiky plynou.

Faktura versus rozpočet

Ministryně financí prodává reálný okamžitý efekt na účtu jako plný hospodářský úspěch. Komentáře pod jejím příspěvkem řeší něco jiného: původ úspory a kdo ji nakonec financuje. Obě strany mají kus pravdy, elektřina na faktuře skutečně zlevnila, nafta v evropském srovnání patří mezi nejlevnější a inflace je pod unijním průměrem. Jenže u elektřiny šlo hlavně o přesun nákladu na stát, u nafty rozhodují světové trhy a u inflace pracovala především měnová politika ČNB.

Nižší položka na vyúčtování je vidět hned. Sedmnáct miliard navíc ve státním rozpočtu se na první pohled nepozná. Právě ten rozdíl v optice dělí ministryni od jejích komentujících.