Teploty až o 6 °C nad normálem. Kanadský model předpověděl, jaká bude zima v Česku

Začátkem června 2026 zveřejnil kanadský sezónní systém CanSIPS aktualizovanou mapu teplotních anomálií oceánu pro konec roku. V rovníkovém Pacifiku na ní svítí maximum +6 °C nad dlouhodobým průměrem, signál mimořádně silného El Niña, které by mělo vrcholit právě v zimních měsících 2026/2027. Pro střední Evropu ale tatáž mapa ukazuje něco podstatně střízlivějšího: slabě kladnou odchylku řádově v desetinách až zhruba jednom stupni. Přesto jde o důležitý signál. A stojí za to rozebrat, co z něj pro českou zimu plyne, a co ne.

Co vlastně CanSIPS předpověděl

CanSIPS je globální sezónní předpovědní systém provozovaný kanadskou agenturou Environment and Climate Change Canada. Pracuje s ansámblem čtyřiceti simulací dvou spřažených modelů atmosféry a oceánu, aktualizuje se měsíčně a sahá až dvanáct měsíců dopředu. Rozlišení má zhruba 1° zeměpisné šířky i délky, tedy okolo sta kilometrů na pixel. Pro tropický Pacifik, kde se odehrává ENSO, je to dostatečné. Pro Čechy a Moravu z toho ale nevznikne krajová předpověď, nýbrž hrubý pravděpodobnostní odhad.

Právě proto se v oficiálních výstupech CanSIPS nenajde věta typu „v Česku napadne tolik sněhu“. Model dodává globální mapy anomálií teploty a srážek, z nichž analytici teprve odvozují regionální interpretace. Jedna z nejcitovanějších pochází od serveru Severe Weather Europe, který kombinuje CanSIPS s historickými analogy a dalšími klimatickými faktory.

Trojice, která řídí evropskou zimu

Samotné El Niño Evropu neřídí přímo. Mezi tropickým Pacifikem a českým počasím stojí složitý řetězec: El Niño mění tropickou konvekci a vysílá do stratosféry planetární vlny. Ty narazí na kvazidvouletou oscilaci, pravidelné střídání západních a východních větrů v rovníkové stratosféře s cyklem zhruba 28 měsíců. Letos se očekává západní fáze, která podle Met Office zesiluje jet stream a zvyšuje šanci na mírnější, vlhčí proudění nad Evropou. Třetím hráčem je polární vír: pokud ho planetární vlny oslabí, může dojít k náhlému stratosférickému oteplení a studený vzduch se vylije do nižších šířek.

Pro zimu 2026/2027 analogové mapy kombinace El Niño + západní QBO ukazují:

• Teploty v severostřední Evropě mírně nad normálem, nikoli dramaticky.
• Sněhové srážky příznivější severně od Alp a v severnějším pásu kontinentu, slabší na jihu a jihovýchodě.
• Česko leží v přechodové zóně; západ a sever území blíž slabě kladnému sněhovému signálu, Morava a jihovýchod blíž neutrálnímu.

Tohle dělení je ale náš odečet z map s hrubým rozlišením, ne explicitní výrok modelu.

Jak jisté je samotné El Niño

Na vznik El Niña panuje mezi světovými centry nezvyklá shoda. NOAA v polovině května vyhlásila El Niño Watch s 82% pravděpodobností vzniku do července a 96 % pro období prosinec až únor. WMO začátkem června přidala přes 80 % už pro letní měsíce a 90 %+ pro druhou polovinu roku. IRI drží vysoké pravděpodobnosti až do jara 2027 a upozorňuje na silný podpovrchový teplý rezervoár v Pacifiku.

Kde shoda končí, je konečná síla. Žádná kategorie intenzity u NOAA nepřesahuje 37 %. Rozdíl oproti poslednímu srovnatelnému El Niñu 2015/2016 je právě v načasování: tehdy v prosinci už šlo o plně rozvinutou epizodu řazenou mezi tři nejsilnější od roku 1950. Teď je teprve červen a oceán se teprve rozehřívá.

Co to znamená pro českou zimu, a co ne

„Teplejší zima“ a „místy víc sněhu“ zní jako protimluv, ale není. Při aktivnějším západním proudění přichází do střední Evropy vlhký atlantický vzduch. V nížinách to znamená déšť a teploty nad nulou, v horách a severněji položených oblastech ale totéž proudění přináší vydatné sněžení. Sezónní průměr vyjde mírný, jednotlivé týdny přitom mohou být ostře zimní.

Poslední dvě zimy v Česku tento vzorec potvrzují. ČHMÚ hodnotil zimu 2024/2025 jako osmou nejteplejší v řadě, zásoby vody ve sněhu dosáhly jen zhruba poloviny průměru. Zima 2025/2026 dopadla ještě hůř: nadprůměrně teplá, srážkově chudá, sněhová pokrývka na konci února sotva na třetině normálu. Energetika to pocítila už dříve: ERÚ v roce 2024 hlásil meziroční pokles spotřeby tepla ze soustav centrálního zásobování o 9,4 %, přičemž mezi hlavní příčiny zařadil právě nadprůměrné venkovní teploty.

Pro lyžaře a plánovače zimních dovolených z toho plyne jednoduchá poučka: rozhoduje nadmořská výška a poloha, ne samotná nálepka „teplá zima“. Severní strana Alp a české hory mají z analogových map opatrnější důvod k optimismu než nížiny nebo jihovýchod kontinentu.

Proč zrovna kanadský model, a dá se mu věřit?

ČHMÚ veřejně publikuje měsíční výhled na čtyři týdny dopředu, a to pro celé Česko bez regionálního členění. Evropské centrum ECMWF standardně nabízí sezónní předpovědi do sedmi měsíců, třináctiměsíční prodloužení zveřejňuje jen čtvrtletně. CanSIPS v červnu už pokrývá celou zimu 2026/2027 a aktualizuje se každý měsíc, proto se k němu analytici obracejí jako první.

Není to přitom osamocený zdroj. Systém Copernicus, provozovaný ECMWF, kombinuje výstupy více než desítky center včetně kanadského ECCC. CanSIPS je jednou větví širší modelové rodiny, ne exotickou výjimkou. Jeho spolehlivost je prokazatelně nejsilnější u tropických oceánů a ENSO; pro evropské srážky a regionální detaily klesá. S každým dalším měsícem dosahu roste nejistota.

Rozhodující aktualizace přijdou na podzim, kdy bude El Niño buď plně rozvinuté, nebo slabší, než modely čekají. Do té doby platí: směr signálu je čitelný, jeho síla a místní rozložení nikoli.