Smrt a pohřebnictví jsou témata, o kterých se většina lidí příliš bavit nechce. Polský hrobník Robert ale na sociálních sítích otevřeně popisuje, jak jeho práce skutečně vypadá.
Kremace podle filmů vypadá dramaticky, realita je ale mnohem klidnější, jak jsme měli v redakci Dámského Deníku možnost zjistit. Polský hrobník, který na sociálních sítích sdílí zkušenosti ze své práce, totiž velmi podrobně vysvětlil, jak probíhá poslední rozloučení. A nejenom to.
Příprava zesnulého je stejná jako u klasického pohřbu
Zapomeňte na všechno, co znáte z filmů, podle hrobníka se příprava zesnulého od tradičního pohřbu do země nijak zásadně neliší. Tělo se nejprve upraví a oblékne podle přání rodiny. „Zesnulého připravujeme stejně jako u klasického pohřbu. Oblékneme ho a uložíme do rakve. Rodina může přidat různé osobní předměty,“ vysvětluje hrobník. Zdůrazňuje ale jedno pravidlo – do rakve by se totiž neměly vkládat kovové předměty nebo věci, které by při zpopelnění mohly způsobit problém.
Co lidé dávají do rakve? Dokáže to překvapit
Právě obsah rakve po zásahu příbuzných často zaskočí i samotné pracovníky pohřební služby. Lidé totiž obvykle chtějí zesnulému přibalit věci, které měl rád nebo které pro něj něco znamenaly. Fotografie rodiny a oblíbené knihy jsou takový evergreen, ale často se objevují třeba i cigarety, láhev alkoholu nebo drobné suvenýry. Ale to není vše. Hrobník například vzpomíná na případ, kdy rodina chtěla zesnulému do rakve vložit kytaru. A dokonce prý zažil i situaci, kdy někdo přibalil funkční mobilní telefon (což by samozřejmě z hlediska následné kremace byl problém).
Rodina může vidět začátek kremace
Málokdo ví, že v některých krematoriích může rodina sledovat okamžik, kdy je rakev vložena do kremační pece – nemusíte tak jen odejít od rakve a dál už nijak nemoci ovlivnit, co se s ní děje. Nejde však o běžnou praxi a vždy záleží na přání pozůstalých i na pravidlech konkrétního zařízení.
@robas000 ♬ dźwięk oryginalny – uniwersum ®
Samotný proces kremace už ale nikdo z veřejnosti sledovat nesmí, což je vlastně logické. Právě tady se totiž skutečný proces od toho filmového značně liší. „Není to jako ve filmu. Rodina žádné plameny neuvidí.“ Kremační pec je totiž uzavřený technologický prostor, kde celý proces probíhá kontrolovaně a bez přístupu čehokoliv zvenčí. Plamen se objeví až ve chvíli, kdy se prostor zcela uzavře – pozůstalí jej tedy vidět opravdu nemohou.
Poslední chvíle bývají překvapivě klidné
Přestože jde o velmi smutný okamžik, hrobník říká, že poslední rozloučení bývá často tiché a důstojné. Málokdy se objeví hysterický pláč nebo omdlévání, jak nám to popisuje televize. Rodina se se zesnulým rozloučí, někdy přidá drobné talismany nebo dopisy a rakev se poté připraví na kremaci. Nic víc – ale ani nic míň. Něco takového totiž bohatě stačí, jak v redakci soudíme.