Rozloučení z druhého břehu: Herečka Ruth Posner odešla po boku svého muže

Po 75 letech manželství se rozhodli odejít společně. Příběh Ruth a Michaela ukazuje, že láska může trvat doslova až do posledního dechu.

smrt i Zdroj fotografie: iStock
                   

Britská herečka Ruth Posner a její manžel Michael se po téměř pětasedmdesáti letech společného života rozhodli ukončit svou pozemskou cestu společně – v klidu, důstojně a podle svých vlastních pravidel. Pomohla jim s tím asistovaná sebevražda ve Švýcarsku, přičemž své blízké o tom informovali prostřednictvím e-mailu. 

Rozloučení z druhého břehu

Je mi líto, že jsem se o tom nezmínila. Až tyto řádky budete číst, budeme už na druhém břehu,“ napsala Ruth ve svém posledním dopise, který působil stejně klidně a rozvážně jako celý její život. Přestože ji totiž poznamenaly hrůzy druhé světové války, nikdy se nevzdala víry v dobro a smysl – když byla ještě mladé židovské děvče, podařilo se jí uniknout z varšavského ghetta, zatímco většina její rodiny padla za oběť holokaustu. 

Smutná starší žena přemýšlí

„Můj bratr chce, abych byla milejší na jeho ženu. Já ale vím něco, co on ne.“ Irena neví, co má dělat

Po válce se Ruth přestěhovala do Británie, kde se stala uznávanou herečkou a tanečnicí. Bylo jí dokonce nabídnuto členství ve slavné Royal Shakespeare Company, kde působila po boku největších divadelních osobností. Její život však nebyl vždy jen o úspěchu – bohužel přišla o syna Jeremyho, což označovala za svou nejbolestivější zkoušku.

Rozhodli se odejít po svém 

Právě tehdy jí byl také největší oporou manžel Michael, s nímž ji spojovalo pevné pouto a hluboké porozumění. „Náš život byl pestrý a naplněný kromě období, kdy jsme přišli o syna Jeremyho,“ napsali manželé podle serveru AhaOnline ve svém rozloučení.

„Byla jsem na dceru úplně sama a neustále plakala,“ vzpomíná slavná herečka Reese Witherspoon. Otevřené přiznání všem matkám samoživitelkám

Podle přátel nebyl důvodem k jejich odchodu žádný zoufalý čin. Šlo o plánované rozhodnutí lidí, kteří už prostě cítili, že se jejich čas naplnil. „Během posledního roku stále častěji říkala, že už chtějí jít, že už nechtějí jen existovat,“ uvedla jejich blízká přítelkyně a umělecká ředitelka Sonja Lindenová. „Byli vyčerpaní, cítili, že nadešel jejich čas,“ dodala s pochopením.

Jaký názor na asistovanou sebevraždu máte vy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články